 |
| وَالشَّمْسِ وَضُحَاهَا {١} |
1. Při SLUNCI a polední záři jeho, |
| وَالْقَمَرِ إِذَا تَلَاهَا {٢} |
2. a při měsíci, když je následuje; |
| وَالنَّهَارِ إِذَا جَلَّاهَا {٣} |
3. a při dnu, když je odhaluje; |
| وَاللَّيْلِ إِذَا يَغْشَاهَا {٤} |
4. a při noci, když je zahaluje; |
| وَالسَّمَاءِ وَمَا بَنَاهَا {٥} |
5. při nebi a tom, jenž zbudoval je; |
| وَالْأَرْضِ وَمَا طَحَاهَا {٦} |
6. a při zemi a tom, jenž rozprostřel ji |
| وَنَفْسٍ وَمَا سَوَّاهَا {٧} |
7. při duši a tom, jenž urovnal ji, |
| فَأَلْهَمَهَا فُجُورَهَا وَتَقْوَاهَا {٨} |
8. a hříšnost i bohabojnost vnukl jí: |
| قَدْ أَفْلَحَ مَنْ زَكَّاهَا {٩} |
9. dobře povede se tomu, jenž čistou udržuje si ji; |
| وَقَدْ خَابَ مَنْ دَسَّاهَا {١٠} |
10. a ztroskotá ten, jenž kazí si ji. |
| كَذَّبَتْ ثَمُودُ بِطَغْوَاهَا {١١} |
11. (Kmen) Tsemúd lhářem nazval (proroka) ve svévoli své; |
| إِذِ انْبَعَثَ أَشْقَاهَا {١٢} |
12. když nejbídnější vyvstal z nich; |
| فَقَالَ لَهُمْ رَسُولُ اللَّهِ نَاقَةَ اللَّهِ وَسُقْيَاهَا {١٣} |
13. tu řekl prorok boží jim: „Velbloudice boží to; nechte ji píti!“ |
| فَكَذَّبُوهُ فَعَقَرُوهَا فَدَمْدَمَ عَلَيْهِمْ رَبُّهُمْ بِذَنْبِهِمْ فَسَوَّاهَا {١٤} |
14. Však lhářem nazvali jej a žíly podřízli jí; i zahladil je Pán jejich za jejich vinu, rovným způsobem |
| وَلَا يَخَافُ عُقْبَاهَا {١٥} |
15. aniž se bojí (toho) následků. |
|
