 |
| عَبَسَ وَتَوَلَّىٰ {١} |
1. Zakabonil se a odvrátil, |
| أَنْ جَاءَهُ الْأَعْمَىٰ {٢} |
2. že slepec se na něho obrátil. |
| وَمَا يُدْرِيكَ لَعَلَّهُ يَزَّكَّىٰ {٣} |
3. Co můžeš vědět? Snad on chtěl se očistit |
| أَوْ يَذَّكَّرُ فَتَنْفَعَهُ الذِّكْرَىٰ {٤} |
4. či připomenutí vyslechnout, a prospěšné mu to mohlo být. |
| أَمَّا مَنِ اسْتَغْنَىٰ {٥} |
5. Však pokud o boháče jde, |
| فَأَنْتَ لَهُ تَصَدَّىٰ {٦} |
6. o něho ty se zajímáš, |
| وَمَا عَلَيْكَ أَلَّا يَزَّكَّىٰ {٧} |
7. a že neočišťuje se, nic nedbáš! |
| وَأَمَّا مَنْ جَاءَكَ يَسْعَىٰ {٨} |
8. O toho však, kdo spěchá k tobě pln snahy |
| وَهُوَ يَخْشَىٰ {٩} |
9. a jat z Boha obavami, |
| فَأَنْتَ عَنْهُ تَلَهَّىٰ {١٠} |
10. o toho ty zájem nemáš! |
| كَلَّا إِنَّهَا تَذْكِرَةٌ {١١} |
11. Tak ne! Vždyť toto je připomenutí |
| فَمَنْ شَاءَ ذَكَرَهُ {١٢} |
12. a kdokoliv chce, nechť na ně si vzpomene |
| فِي صُحُفٍ مُكَرَّمَةٍ {١٣} |
13. psané na svitcích úctyhodných, |
| مَرْفُوعَةٍ مُطَهَّرَةٍ {١٤} |
14. povznesených a očištěných, |
| بِأَيْدِي سَفَرَةٍ {١٥} |
15. rukama písařů |
| كِرَامٍ بَرَرَةٍ {١٦} |
16. vznešených, neposkvrněných. |
| قُتِلَ الْإِنْسَانُ مَا أَكْفَرَهُ {١٧} |
17. Nechť zhyne ten člověk! Ach, jak je nevděčný! |
| مِنْ أَيِّ شَيْءٍ خَلَقَهُ {١٨} |
18. Z čeho jej Pán jeho stvořil? |
| مِنْ نُطْفَةٍ خَلَقَهُ فَقَدَّرَهُ {١٩} |
19. Z kapky semene jej stvořil a osud jeho určil |
| ثُمَّ السَّبِيلَ يَسَّرَهُ {٢٠} |
20. a pak cestu mu ulehčil, |
| ثُمَّ أَمَاتَهُ فَأَقْبَرَهُ {٢١} |
21. potom zemřít jej nechá a do hrobu ho vložit dá |
| ثُمَّ إِذَا شَاءَ أَنْشَرَهُ {٢٢} |
22. a posléze, až zachce se mu, z mrtvých vstát mu dá. |
| كَلَّا لَمَّا يَقْضِ مَا أَمَرَهُ {٢٣} |
23. Však pozor! Člověk ještě nesplnil, co Pán jeho mu poručil! |
| فَلْيَنْظُرِ الْإِنْسَانُ إِلَىٰ طَعَامِهِ {٢٤} |
24. Nechť člověk pohlédne na svou potravu |
| أَنَّا صَبَبْنَا الْمَاءَ صَبًّا {٢٥} |
25. a na to, jak spustili jsme vody záplavu |
| ثُمَّ شَقَقْنَا الْأَرْضَ شَقًّا {٢٦} |
26. a jak v zemi jsme dali puknout trhlinám |
| فَأَنْبَتْنَا فِيهَا حَبًّا {٢٧} |
27. a z nich vyrůst obilovinám, |
| وَعِنَبًا وَقَضْبًا {٢٨} |
28. vinné révě a travinám, |
| وَزَيْتُونًا وَنَخْلًا {٢٩} |
29. olivovníku a datlovým palmám, |
| وَحَدَائِقَ غُلْبًا {٣٠} |
30. hustým zahradám, |
| وَفَاكِهَةً وَأَبًّا {٣١} |
31. ovoci i pastvinám |
| مَتَاعًا لَكُمْ وَلِأَنْعَامِكُمْ {٣٢} |
32. v užitek vašim stádům i vám. |
| فَإِذَا جَاءَتِ الصَّاخَّةُ {٣٣} |
33. A až nastane třesk ohlušující, |
| يَوْمَ يَفِرُّ الْمَرْءُ مِنْ أَخِيهِ {٣٤} |
34. v ten den prchne člověk od bratra svého, |
| وَأُمِّهِ وَأَبِيهِ {٣٥} |
35. matky své i otce svého, |
| وَصَاحِبَتِهِ وَبَنِيهِ {٣٦} |
36. družky své i synů svých, |
| لِكُلِّ امْرِئٍ مِنْهُمْ يَوْمَئِذٍ شَأْنٌ يُغْنِيهِ {٣٧} |
37. neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen. |
| وُجُوهٌ يَوْمَئِذٍ مُسْفِرَةٌ {٣٨} |
38. V ten den budou tváře zjasněné, |
| ضَاحِكَةٌ مُسْتَبْشِرَةٌ {٣٩} |
39. rozesmáté a veselé, |
| وَوُجُوهٌ يَوْمَئِذٍ عَلَيْهَا غَبَرَةٌ {٤٠} |
40. v ten den budou i tváře jak prach šedivé |
| تَرْهَقُهَا قَتَرَةٌ {٤١} |
41. a chmurou pokryté |
| أُولَٰئِكَ هُمُ الْكَفَرَةُ الْفَجَرَةُ {٤٢} |
42. - to věru budou nevěřící, ti hříšníci! |
|
