 |
| الرَّحِيمِ وَالصَّافَّاتِ صَفًّا {١} |
1. Při oněch, v řadách SEŘAZENÝCH. |
| فَالزَّاجِرَاتِ زَجْرًا {٢} |
2. a odháněním odhánějících, |
| فَالتَّالِيَاتِ ذِكْرًا {٣} |
3. a Napomenutí Čtoucích, |
| إِنَّ إِلَٰهَكُمْ لَوَاحِدٌ {٤} |
4. přisahám: zajisté Bůh jest jeden, |
| رَبُّ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَمَا بَيْنَهُمَا وَرَبُّ الْمَشَارِقِ {٥} |
5. Pán nebes i země a všeho, což mezi nimi jest a Pán východů. |
| إِنَّا زَيَّنَّا السَّمَاءَ الدُّنْيَا بِزِينَةٍ الْكَوَاكِبِ {٦} |
6. Zajisté pak ozdobili jsme nejspodnější nebe zdobou hvězd: |
| وَحِفْظًا مِنْ كُلِّ شَيْطَانٍ مَارِدٍ {٧} |
7. též na ochranu proti všem zlým duchům odbojným, |
| لَا يَسَّمَّعُونَ إِلَى الْمَلَإِ الْأَعْلَىٰ وَيُقْذَفُونَ مِنْ كُلِّ جَانِبٍ {٨} |
8. (aby) nenaslouchali tomu, co děje se ve shromáždění nejvyšším, neb metáno jest na ně se všech stran, |
| دُحُورًا ۖ وَلَهُمْ عَذَابٌ وَاصِبٌ {٩} |
9. odháněni jsou a (schystán) jest jim trest trvalý: |
| إِلَّا مَنْ خَطِفَ الْخَطْفَةَ فَأَتْبَعَهُ شِهَابٌ ثَاقِبٌ {١٠} |
10. a který z nich pochytí úryvek z porady, pronásledován jest šlehem plamenným. |
| فَاسْتَفْتِهِمْ أَهُمْ أَشَدُّ خَلْقًا أَمْ مَنْ خَلَقْنَا ۚ إِنَّا خَلَقْنَاهُمْ مِنْ طِينٍ لَازِبٍ {١١} |
11. Vyptej se jich, kdo silnějšího jest stvoření; zda oni neb ti, jež stvořili jsme? Zajisté přec stvořili jsme je z hlíny tvárné! |
| بَلْ عَجِبْتَ وَيَسْخَرُونَ {١٢} |
12. Ano, ty divíš se, a oni žert si tropí: |
| وَإِذَا ذُكِّرُوا لَا يَذْكُرُونَ {١٣} |
13. neb když napomínáni jsou, nejsou si toho pamětlivi: |
| وَإِذَا رَأَوْا آيَةً يَسْتَسْخِرُونَ {١٤} |
14. a když vidí znamení, jen vysmívají se, |
| وَقَالُوا إِنْ هَٰذَا إِلَّا سِحْرٌ مُبِينٌ {١٥} |
15. řkouce: „Totoť jest pouze kouzlo zjevné: |
| أَإِذَا مِتْنَا وَكُنَّا تُرَابًا وَعِظَامًا أَإِنَّا لَمَبْعُوثُونَ {١٦} |
16. Zdaž, když zemřeme, v prach a kosti byvše obráceni, opět že budeme vzkříšeni? |
| أَوَآبَاؤُنَا الْأَوَّلُونَ {١٧} |
17. A taktéž otcové naši předešlí?“ |
| قُلْ نَعَمْ وَأَنْتُمْ دَاخِرُونَ {١٨} |
18. Rci: „Ano, a poníženi budete!“ |
| فَإِنَّمَا هِيَ زَجْرَةٌ وَاحِدَةٌ فَإِذَا هُمْ يَنْظُرُونَ {١٩} |
19. Pouze jednou zazní vřesknutí (trouby) a hle, prohlédnou! |
| وَقَالُوا يَا وَيْلَنَا هَٰذَا يَوْمُ الدِّينِ {٢٠} |
20. A řeknou: „Běda nám, totoť den jest odplaty: |
| هَٰذَا يَوْمُ الْفَصْلِ الَّذِي كُنْتُمْ بِهِ تُكَذِّبُونَ {٢١} |
21. totoť den jest rozsouzení, jejž vylhaným nazývali jste.“ |
| احْشُرُوا الَّذِينَ ظَلَمُوا وَأَزْوَاجَهُمْ وَمَا كَانُوا يَعْبُدُونَ {٢٢} |
22. (Řekne Bůh): „Shromážděte nepravostné i ženy jejich a to, co uctívali |
| مِنْ دُونِ اللَّهِ فَاهْدُوهُمْ إِلَىٰ صِرَاطِ الْجَحِيمِ {٢٣} |
23. vedle Boha: a uveďte je na stezku k peklu: |
| وَقِفُوهُمْ ۖ إِنَّهُمْ مَسْئُولُونَ {٢٤} |
24. pak zastavte je, neb vyslýcháni budou. |
| مَا لَكُمْ لَا تَنَاصَرُونَ {٢٥} |
25. Proč tedy nepomáháte si navzájem?“ |
| بَلْ هُمُ الْيَوْمَ مُسْتَسْلِمُونَ {٢٦} |
26. Naopak, v den onen poddají se (Bohu) |
| وَأَقْبَلَ بَعْضُهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍ يَتَسَاءَلُونَ {٢٧} |
27. a přiblíživše se k sobě navzájem, budou činiti si vzájemné dotazy, |
| قَالُوا إِنَّكُمْ كُنْتُمْ تَأْتُونَنَا عَنِ الْيَمِينِ {٢٨} |
28. řkouce (jedni): „Vyť zajisté přicházeli jste k nám se strany pravé,“ |
| قَالُوا بَلْ لَمْ تَكُونُوا مُؤْمِنِينَ {٢٩} |
29. však řeknou (druzí): „Nikoliv, vy nevěřili jste v nás, |
| وَمَا كَانَ لَنَا عَلَيْكُمْ مِنْ سُلْطَانٍ ۖ بَلْ كُنْتُمْ قَوْمًا طَاغِينَ {٣٠} |
30. a my neměli jsme moci nad vámi: naopak, vy byli jste lidem svévolným — |
| فَحَقَّ عَلَيْنَا قَوْلُ رَبِّنَا ۖ إِنَّا لَذَائِقُونَ {٣١} |
31. i splnil se nad námi rozsudek Pána našeho: myť zajisté okusíme (jej). |
| فَأَغْوَيْنَاكُمْ إِنَّا كُنَّا غَاوِينَ {٣٢} |
32. Zlákali jsme vás, neb i my byli jsme zlákáni.“ |
| فَإِنَّهُمْ يَوْمَئِذٍ فِي الْعَذَابِ مُشْتَرِكُونَ {٣٣} |
33. V den onen budou (tedy) v trestu spolčeni! |
| إِنَّا كَذَٰلِكَ نَفْعَلُ بِالْمُجْرِمِينَ {٣٤} |
34. Zajisté pak takto naložíme s provinilci, |
| إِنَّهُمْ كَانُوا إِذَا قِيلَ لَهُمْ لَا إِلَٰهَ إِلَّا اللَّهُ يَسْتَكْبِرُونَ {٣٥} |
35. neboť byli, když řečeno jim bylo: „Není boha, kromě Boha,“ pýchou naduti, |
| وَيَقُولُونَ أَئِنَّا لَتَارِكُو آلِهَتِنَا لِشَاعِرٍ مَجْنُونٍ {٣٦} |
36. a říkali: „Zdaž opustíme bohy své pro básníře bláznivého?“ |
| بَلْ جَاءَ بِالْحَقِّ وَصَدَّقَ الْمُرْسَلِينَ {٣٧} |
37. Naopak, on s pravdou přišel a potvrdil posly předešlé: |
| إِنَّكُمْ لَذَائِقُو الْعَذَابِ الْأَلِيمِ {٣٨} |
38. vy pak dojista okusíte trestu bolestného: |
| وَمَا تُجْزَوْنَ إِلَّا مَا كُنْتُمْ تَعْمَلُونَ {٣٩} |
39. a nebudete odměněni jinak, než dle skutků svých — |
| إِلَّا عِبَادَ اللَّهِ الْمُخْلَصِينَ {٤٠} |
40. vyjma služebníků božích upřímných! |
| أُولَٰئِكَ لَهُمْ رِزْقٌ مَعْلُومٌ {٤١} |
41. Těm dostane se darů již řečených: |
| فَوَاكِهُ ۖ وَهُمْ مُكْرَمُونَ {٤٢} |
42. (chutného) ovoce; a budou poctěni |
| فِي جَنَّاتِ النَّعِيمِ {٤٣} |
43. v zahradách (rajských) rozkošných, |
| عَلَىٰ سُرُرٍ مُتَقَابِلِينَ {٤٤} |
44. na pohovkách proti sobě sedíce. |
| يُطَافُ عَلَيْهِمْ بِكَأْسٍ مِنْ مَعِينٍ {٤٥} |
45. Obcházeni budou s číší (pití) z pramene: |
| بَيْضَاءَ لَذَّةٍ لِلشَّارِبِينَ {٤٦} |
46. (pití) čistého a příjemného pijícím: |
| لَا فِيهَا غَوْلٌ وَلَا هُمْ عَنْهَا يُنْزَفُونَ {٤٧} |
47. v něm tíhy nebude, aniž se jím opojí. |
| وَعِنْدَهُمْ قَاصِرَاتُ الطَّرْفِ عِينٌ {٤٨} |
48. Vedle nich (děvy) budou velkých očí, zrak (cudně) klopící, |
| كَأَنَّهُنَّ بَيْضٌ مَكْنُونٌ {٤٩} |
49. (s líčky bílými) jak vejce chráněná. |
| فَأَقْبَلَ بَعْضُهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍ يَتَسَاءَلُونَ {٥٠} |
50. I přiblíživše se k sobě navzájem, budou činiti si dotazy vzájemné. |
| قَالَ قَائِلٌ مِنْهُمْ إِنِّي كَانَ لِي قَرِينٌ {٥١} |
51. „Řekne jeden z nich: „Jáť měl jsem druha (věrného), |
| يَقُولُ أَإِنَّكَ لَمِنَ الْمُصَدِّقِينَ {٥٢} |
52. jenž říkával mi: ‚Jsi jedním z těch, kdož věří v to? |
| أَإِذَا مِتْنَا وَكُنَّا تُرَابًا وَعِظَامًا أَإِنَّا لَمَدِينُونَ {٥٣} |
53. Že až zemřeme, prach jsouce a kosti, budeme souzeni?‘“ |
| قَالَ هَلْ أَنْتُمْ مُطَّلِعُونَ {٥٤} |
54. Řekne pak: „Zdaž chcete (tamto) pohlédnout?“ |
| فَاطَّلَعَ فَرَآهُ فِي سَوَاءِ الْجَحِيمِ {٥٥} |
55. I (sám) pohlédne a uprostřed pekla spatří jej. |
| قَالَ تَاللَّهِ إِنْ كِدْتَ لَتُرْدِينِ {٥٦} |
56. Tehdy řekne mu: „Při Bohu, málem byl bys zničil mne: |
| وَلَوْلَا نِعْمَةُ رَبِّي لَكُنْتُ مِنَ الْمُحْضَرِينَ {٥٧} |
57. a nebýti milosti Pána mého, byl bych jedním z jemu předvedených. |
| أَفَمَا نَحْنُ بِمَيِّتِينَ {٥٨} |
58. Tedy (vskutku) již po druhé nezemřeme, |
| إِلَّا مَوْتَتَنَا الْأُولَىٰ وَمَا نَحْنُ بِمُعَذَّبِينَ {٥٩} |
59. vyjma zemření našeho prvého? A (vskutku tedy) nebudeme ztrestáni? |
| إِنَّ هَٰذَا لَهُوَ الْفَوْزُ الْعَظِيمُ {٦٠} |
60. Totoť zajisté velká jest blaženost!“ |
| لِمِثْلِ هَٰذَا فَلْيَعْمَلِ الْعَامِلُونَ {٦١} |
61. Pro podobného cos nechť pracují pracující! |
| أَذَٰلِكَ خَيْرٌ نُزُلًا أَمْ شَجَرَةُ الزَّقُّومِ {٦٢} |
62. Zdaž není toto lepším příbytkem, než strom Az-zaqqúm? |
| إِنَّا جَعَلْنَاهَا فِتْنَةً لِلظَّالِمِينَ {٦٣} |
63. Učinili jsme jej předmětem rozkolů mezi nepravostnými: |
| إِنَّهَا شَجَرَةٌ تَخْرُجُ فِي أَصْلِ الْجَحِيمِ {٦٤} |
64. jest to strom, jenž vyrůstá ze dna pekla: |
| طَلْعُهَا كَأَنَّهُ رُءُوسُ الشَّيَاطِينِ {٦٥} |
65. plody jeho jsou jako hlavy duchů zlých: |
| فَإِنَّهُمْ لَآكِلُونَ مِنْهَا فَمَالِئُونَ مِنْهَا الْبُطُونَ {٦٦} |
66. však oni pojídati budou z nich a plnit jimi břicha svá: |
| ثُمَّ إِنَّ لَهُمْ عَلَيْهَا لَشَوْبًا مِنْ حَمِيمٍ {٦٧} |
67. poté pak píti na ně budou vodu vařící: |
| ثُمَّ إِنَّ مَرْجِعَهُمْ لَإِلَى الْجَحِيمِ {٦٨} |
68. a nato navrátí se v pekla hloub: |
| إِنَّهُمْ أَلْفَوْا آبَاءَهُمْ ضَالِّينَ {٦٩} |
69. Viděli své otce bloudící |
| فَهُمْ عَلَىٰ آثَارِهِمْ يُهْرَعُونَ {٧٠} |
70. a do šlépějí jejich vrhli se! |
| وَلَقَدْ ضَلَّ قَبْلَهُمْ أَكْثَرُ الْأَوَّلِينَ {٧١} |
71. Před nimi již byla zbloudila většina (národů) předešlých, |
| وَلَقَدْ أَرْسَلْنَا فِيهِمْ مُنْذِرِينَ {٧٢} |
72. ač poslali jsme k nim varovatele: |
| فَانْظُرْ كَيْفَ كَانَ عَاقِبَةُ الْمُنْذَرِينَ {٧٣} |
73. a pohleď, jak (zlý) byl konec varovaných, |
| إِلَّا عِبَادَ اللَّهِ الْمُخْلَصِينَ {٧٤} |
74. vyjma služebníků božích upřímných! |
| وَلَقَدْ نَادَانَا نُوحٌ فَلَنِعْمَ الْمُجِيبُونَ {٧٥} |
75. Kdysi volal k nám Noe — a my nejlepší jsme z vyslyšujících — |
| وَنَجَّيْنَاهُ وَأَهْلَهُ مِنَ الْكَرْبِ الْعَظِيمِ {٧٦} |
76. i zachránili jsme jej a rodinu jeho z velké úzkosti: |
| وَجَعَلْنَا ذُرِّيَّتَهُ هُمُ الْبَاقِينَ {٧٧} |
77. a učinili jsme potomstvo jeho (jedinými) pozůstalými, |
| وَتَرَكْنَا عَلَيْهِ فِي الْآخِرِينَ {٧٨} |
78. a zůstavili jsme proň v potomstvu |
| سَلَامٌ عَلَىٰ نُوحٍ فِي الْعَالَمِينَ {٧٩} |
79. pozdrav: „Pokoj budiž Noemovi ve světech veškerých!“ |
| إِنَّا كَذَٰلِكَ نَجْزِي الْمُحْسِنِينَ {٨٠} |
80. Takto zajisté odměňujeme (lid) dobřečinící; |
| إِنَّهُ مِنْ عِبَادِنَا الْمُؤْمِنِينَ {٨١} |
81. onť byl pak jedním ze služebníků našich věřících. |
| ثُمَّ أَغْرَقْنَا الْآخَرِينَ {٨٢} |
82. Poté jsme utopili všechny ostatní. |
| وَإِنَّ مِنْ شِيعَتِهِ لَإِبْرَاهِيمَ {٨٣} |
83. Zajisté pak jeho víry byl (též) Abraham, |
| إِذْ جَاءَ رَبَّهُ بِقَلْبٍ سَلِيمٍ {٨٤} |
84. když přinesl Pánu svému srdce celistvé, |
| إِذْ قَالَ لِأَبِيهِ وَقَوْمِهِ مَاذَا تَعْبُدُونَ {٨٥} |
85. když, řekl otci a lidu svému: „Co vlastně uctíváte? |
| أَئِفْكًا آلِهَةً دُونَ اللَّهِ تُرِيدُونَ {٨٦} |
86. Zdaž lživě božstva vedle Boha chcete mít? |
| فَمَا ظَنُّكُمْ بِرَبِّ الْعَالَمِينَ {٨٧} |
87. A co mníte tedy o Pánu světů všech?“ |
| فَنَظَرَ نَظْرَةً فِي النُّجُومِ {٨٨} |
88. I vrhl pohled jeden ke hvězdám, |
| فَقَالَ إِنِّي سَقِيمٌ {٨٩} |
89. a řekl: „V pravdě jsem nemocen.“ |
| فَتَوَلَّوْا عَنْهُ مُدْبِرِينَ {٩٠} |
90. I odvrátili se od něho a odešli. |
| فَرَاغَ إِلَىٰ آلِهَتِهِمْ فَقَالَ أَلَا تَأْكُلُونَ {٩١} |
91. Poodešel pak k božstvům jejich, řka: „Což nejíte? |
| مَا لَكُمْ لَا تَنْطِقُونَ {٩٢} |
92. Proč nepromluvíte?“ |
| فَرَاغَ عَلَيْهِمْ ضَرْبًا بِالْيَمِينِ {٩٣} |
93. Poodešel pak k nim a udeřil je pravicí. |
| فَأَقْبَلُوا إِلَيْهِ يَزِفُّونَ {٩٤} |
94. I přiběhli k němu úprkem. |
| قَالَ أَتَعْبُدُونَ مَا تَنْحِتُونَ {٩٥} |
95. Řekl: „Zdaž uctívati budete, co sami tesáte? |
| وَاللَّهُ خَلَقَكُمْ وَمَا تَعْمَلُونَ {٩٦} |
96. A přec Bůh vás stvořil, i to, co děláte! |
| قَالُوا ابْنُوا لَهُ بُنْيَانًا فَأَلْقُوهُ فِي الْجَحِيمِ {٩٧} |
97. Řekli: „Postavte proň hranici a v plamen žhoucí vrzte jej.“ |
| فَأَرَادُوا بِهِ كَيْدًا فَجَعَلْنَاهُمُ الْأَسْفَلِينَ {٩٨} |
98. Tak léčku chtěli nastrojiti mu, však ponížili jsme je. |
| وَقَالَ إِنِّي ذَاهِبٌ إِلَىٰ رَبِّي سَيَهْدِينِ {٩٩} |
99. Řekl Abraham: „Já utíkám se k Pánu svému, jenž (správně) povede mne: |
| رَبِّ هَبْ لِي مِنَ الصَّالِحِينَ {١٠٠} |
100. Pane můj, dej mi (syna), jednoho ze spravedlivých.“ |
| فَبَشَّرْنَاهُ بِغُلَامٍ حَلِيمٍ {١٠١} |
101. I zvěstovali jsme mu mládence povahy laskavé: |
| فَلَمَّا بَلَغَ مَعَهُ السَّعْيَ قَالَ يَا بُنَيَّ إِنِّي أَرَىٰ فِي الْمَنَامِ أَنِّي أَذْبَحُكَ فَانْظُرْ مَاذَا تَرَىٰ ۚ قَالَ يَا أَبَتِ افْعَلْ مَا تُؤْمَرُ ۖ سَتَجِدُنِي إِنْ شَاءَ اللَّهُ مِنَ الصَّابِرِينَ {١٠٢} |
102. a když dospěl věku, v němž pracovati mohl s ním, řekl: „Synáčku můj, zajisté viděl jsem ve snu, že mám tě obětovati: hle, co mníš?“ Řekl (syn): „Otče můj, učiň to, což nakázáno bylo ti: shledáš, bude-li chtíti Bůh, že jsem z trpělivých.“ |
| فَلَمَّا أَسْلَمَا وَتَلَّهُ لِلْجَبِينِ {١٠٣} |
103. A když oba odevzdali se do vůle boží, a položil jej čelem dolů, |
| وَنَادَيْنَاهُ أَنْ يَا إِبْرَاهِيمُ {١٠٤} |
104. zavolali jsme naň: „Ó Abrahame! |
| قَدْ صَدَّقْتَ الرُّؤْيَا ۚ إِنَّا كَذَٰلِكَ نَجْزِي الْمُحْسِنِينَ {١٠٥} |
105. Tys uvěřil svému vidění: zajisté takto odměňujeme (lid) dobře činící. |
| إِنَّ هَٰذَا لَهُوَ الْبَلَاءُ الْمُبِينُ {١٠٦} |
106. V pravdě byla to (jen) zkouška zjevná.“ |
| وَفَدَيْنَاهُ بِذِبْحٍ عَظِيمٍ {١٠٧} |
107. I vykoupili jsme (syna jeho) obětí velkou, |
| وَتَرَكْنَا عَلَيْهِ فِي الْآخِرِينَ {١٠٨} |
108. a zůstavili jsme proň v potomstvu |
| سَلَامٌ عَلَىٰ إِبْرَاهِيمَ {١٠٩} |
109. (pozdrav): „Pokoj budiž Abrahamovi!“ |
| كَذَٰلِكَ نَجْزِي الْمُحْسِنِينَ {١١٠} |
110. Tak odměnujeme (lid) dobře činící, |
| إِنَّهُ مِنْ عِبَادِنَا الْمُؤْمِنِينَ {١١١} |
111. neb byltě ze služebníků našich věřících. |
| وَبَشَّرْنَاهُ بِإِسْحَاقَ نَبِيًّا مِنَ الصَّالِحِينَ {١١٢} |
112. I zvěstovali jsme mu Isáka, proroka ze spravedlivých. |
| وَبَارَكْنَا عَلَيْهِ وَعَلَىٰ إِسْحَاقَ ۚ وَمِنْ ذُرِّيَّتِهِمَا مُحْسِنٌ وَظَالِمٌ لِنَفْسِهِ مُبِينٌ {١١٣} |
113. A požehnali jsme mu a Isákovi: mezi potomstvem jich pak někteří dobře činí, jiní zas zjevně prohřešují se proti sobě samým. |
| وَلَقَدْ مَنَنَّا عَلَىٰ مُوسَىٰ وَهَارُونَ {١١٤} |
114. A kdysi dobrodiním zahrnuli jsme Mojžíše a Árona, |
| وَنَجَّيْنَاهُمَا وَقَوْمَهُمَا مِنَ الْكَرْبِ الْعَظِيمِ {١١٥} |
115. a zachránili jsme je oba i lid jejich z trýzně převelké: |
| وَنَصَرْنَاهُمْ فَكَانُوا هُمُ الْغَالِبِينَ {١١٦} |
116. a pomohli jsme jim i byli vítězni: |
| وَآتَيْنَاهُمَا الْكِتَابَ الْمُسْتَبِينَ {١١٧} |
117. a dali jsme jim Písmo přejasné: |
| وَهَدَيْنَاهُمَا الصِّرَاطَ الْمُسْتَقِيمَ {١١٨} |
118. a vedli jsme je ke stezce přímé: |
| وَتَرَكْنَا عَلَيْهِمَا فِي الْآخِرِينَ {١١٩} |
119. a zůstavili jsme jim v potomstvu |
| سَلَامٌ عَلَىٰ مُوسَىٰ وَهَارُونَ {١٢٠} |
120. (pozdrav): „Pokoj budu Mojžíšovi a Áronovi!“ |
| إِنَّا كَذَٰلِكَ نَجْزِي الْمُحْسِنِينَ {١٢١} |
121. Takto pak odměnujeme (lid) dobře činící, |
| إِنَّهُمَا مِنْ عِبَادِنَا الْمُؤْمِنِينَ {١٢٢} |
122. neb oba byli ze služebníků našich věřících. |
| وَإِنَّ إِلْيَاسَ لَمِنَ الْمُرْسَلِينَ {١٢٣} |
123. Též Eliáš byl jedním z našich poslaných, |
| إِذْ قَالَ لِقَوْمِهِ أَلَا تَتَّقُونَ {١٢٤} |
124. když řekl lidu svému: „Což nebudete báti se? |
| أَتَدْعُونَ بَعْلًا وَتَذَرُونَ أَحْسَنَ الْخَالِقِينَ {١٢٥} |
125. Zdaž uctívati budete Ba´la a zanecháte nejlepšího ze stvořitelů? |
| اللَّهَ رَبَّكُمْ وَرَبَّ آبَائِكُمُ الْأَوَّلِينَ {١٢٦} |
126. Boha, Pána svého a Pána otců vašich předešlých?“ |
| فَكَذَّبُوهُ فَإِنَّهُمْ لَمُحْضَرُونَ {١٢٧} |
127. Však lhářem nazvali jej a (před nás) jistě předvedeni budou, |
| إِلَّا عِبَادَ اللَّهِ الْمُخْلَصِينَ {١٢٨} |
128. vyjma služebníků božích upřímných. |
| وَتَرَكْنَا عَلَيْهِ فِي الْآخِرِينَ {١٢٩} |
129. A zůstavili jsme proň v potomstvu |
| سَلَامٌ عَلَىٰ إِلْ يَاسِينَ {١٣٠} |
130. (pozdrav): „Pokoj budiž Eliášovi!“ |
| إِنَّا كَذَٰلِكَ نَجْزِي الْمُحْسِنِينَ {١٣١} |
131. Tak v pravdě odměňujeme (lid) dobře činící, |
| إِنَّهُ مِنْ عِبَادِنَا الْمُؤْمِنِينَ {١٣٢} |
132. neb on byl ze služebníků našich věřících. |
| وَإِنَّ لُوطًا لَمِنَ الْمُرْسَلِينَ {١٣٣} |
133. Též Lot byl jedním z našich poslaných, |
| إِذْ نَجَّيْنَاهُ وَأَهْلَهُ أَجْمَعِينَ {١٣٤} |
134. když zachránili jsme jej a rodinu jeho veškerou, |
| إِلَّا عَجُوزًا فِي الْغَابِرِينَ {١٣٥} |
135. vyjma stařeny, jež omeškala se. |
| ثُمَّ دَمَّرْنَا الْآخَرِينَ {١٣٦} |
136. Pak zhubili jsme (všechny) ostatní. |
| وَإِنَّكُمْ لَتَمُرُّونَ عَلَيْهِمْ مُصْبِحِينَ {١٣٧} |
137. V pravdě kol obydlí jich za jitra chodíte |
| وَبِاللَّيْلِ ۗ أَفَلَا تَعْقِلُونَ {١٣٨} |
138. i za večera: což nepochopíte? |
| وَإِنَّ يُونُسَ لَمِنَ الْمُرْسَلِينَ {١٣٩} |
139. Též Jonáš byl jedním z našich poslaných, |
| إِذْ أَبَقَ إِلَى الْفُلْكِ الْمَشْحُونِ {١٤٠} |
140. když uchýlil se na loď přeplněnou |
| فَسَاهَمَ فَكَانَ مِنَ الْمُدْحَضِينَ {١٤١} |
141. a vrhl los a byl jím odsouzen: |
| فَالْتَقَمَهُ الْحُوتُ وَهُوَ مُلِيمٌ {١٤٢} |
142. a ryba shltla jej, neb vinu měl. |
| فَلَوْلَا أَنَّهُ كَانَ مِنَ الْمُسَبِّحِينَ {١٤٣} |
143. A kdyby nebyl býval z těch, kdož chvály pějí nám, |
| لَلَبِثَ فِي بَطْنِهِ إِلَىٰ يَوْمِ يُبْعَثُونَ {١٤٤} |
144. byl by dlel v břiše jejím až do dne vzkříšení. |
| فَنَبَذْنَاهُ بِالْعَرَاءِ وَهُوَ سَقِيمٌ {١٤٥} |
145. Vyvrhli jsme jej pak na pustý břeh, chorého: |
| وَأَنْبَتْنَا عَلَيْهِ شَجَرَةً مِنْ يَقْطِينٍ {١٤٦} |
146. a dali jsme vzrůsti nad ním keři tykvovému. |
| وَأَرْسَلْنَاهُ إِلَىٰ مِائَةِ أَلْفٍ أَوْ يَزِيدُونَ {١٤٧} |
147. Pak poslali jsme jej ke stu tisícům, neb více snad: |
| فَآمَنُوا فَمَتَّعْنَاهُمْ إِلَىٰ حِينٍ {١٤٨} |
148. i uvěřili: a popřáli jsme (radosti života) jim dočasně. |
| فَاسْتَفْتِهِمْ أَلِرَبِّكَ الْبَنَاتُ وَلَهُمُ الْبَنُونَ {١٤٩} |
149. Vyptej se jich, zda má Pán tvůj dcery, neb zda syny má? |
| أَمْ خَلَقْنَا الْمَلَائِكَةَ إِنَاثًا وَهُمْ شَاهِدُونَ {١٥٠} |
150. A stvořili-li jsme anděly ženami? A svědky toho byli-li? |
| أَلَا إِنَّهُمْ مِنْ إِفْكِهِمْ لَيَقُولُونَ {١٥١} |
151. Což neříkají jen ze své lživosti, |
| وَلَدَ اللَّهُ وَإِنَّهُمْ لَكَاذِبُونَ {١٥٢} |
152. že Bůh děti zplodil? Zajisté lháři jsou! |
| أَصْطَفَى الْبَنَاتِ عَلَى الْبَنِينَ {١٥٣} |
153. Byl by dal přednost dcerám před syny? |
| مَا لَكُمْ كَيْفَ تَحْكُمُونَ {١٥٤} |
154. Jak přijde to, že takto soudíte? |
| أَفَلَا تَذَكَّرُونَ {١٥٥} |
155. Což si toho nerozvážíte? |
| أَمْ لَكُمْ سُلْطَانٌ مُبِينٌ {١٥٦} |
156. Neb máte k tomu zjevné zmocnění? |
| فَأْتُوا بِكِتَابِكُمْ إِنْ كُنْتُمْ صَادِقِينَ {١٥٧} |
157. Přineste tedy Knihu svou, jste-li pravdomluvnými! |
| وَجَعَلُوا بَيْنَهُ وَبَيْنَ الْجِنَّةِ نَسَبًا ۚ وَلَقَدْ عَلِمَتِ الْجِنَّةُ إِنَّهُمْ لَمُحْضَرُونَ {١٥٨} |
158. A učinili Boha spříbuzněným s Džinny: nicméně dobře vědí Džinnové, že sami budou (Bohu) předvedeni. |
| سُبْحَانَ اللَّهِ عَمَّا يَصِفُونَ {١٥٩} |
159. Chválen budiž Bůh (daleko) nad to, co o něm vykládají, |
| إِلَّا عِبَادَ اللَّهِ الْمُخْلَصِينَ {١٦٠} |
160. kromě služebníků božích upřímných. |
| فَإِنَّكُمْ وَمَا تَعْبُدُونَ {١٦١} |
161. Však zajisté vy a to, co uctíváte, |
| مَا أَنْتُمْ عَلَيْهِ بِفَاتِنِينَ {١٦٢} |
162. nebudete s to, abyste se proti němu vzbouřili, |
| إِلَّا مَنْ هُوَ صَالِ الْجَحِيمِ {١٦٣} |
163. vyjma toho, jenž hřát bude se v žárném plameni. |
| وَمَا مِنَّا إِلَّا لَهُ مَقَامٌ مَعْلُومٌ {١٦٤} |
164. Není nikoho mezi námi, jenž neměl by místo určené; |
| وَإِنَّا لَنَحْنُ الصَّافُّونَ {١٦٥} |
165. zajisté my pak SEŘAZUJEM´ SE; |
| وَإِنَّا لَنَحْنُ الْمُسَبِّحُونَ {١٦٦} |
166. zajisté my pak chvály pějeme.“ |
| وَإِنْ كَانُوا لَيَقُولُونَ {١٦٧} |
167. A přece ještě oni říkají: |
| لَوْ أَنَّ عِنْدَنَا ذِكْرًا مِنَ الْأَوَّلِينَ {١٦٨} |
168. „Kdybychom byli měli Napomenutí od předků svých, |
| لَكُنَّا عِبَادَ اللَّهِ الْمُخْلَصِينَ {١٦٩} |
169. byli bychom služebníky Boha upřímnými.“ |
| فَكَفَرُوا بِهِ ۖ فَسَوْفَ يَعْلَمُونَ {١٧٠} |
170. A přece v ně nevěří! Však (dobře) zvědí! |
| وَلَقَدْ سَبَقَتْ كَلِمَتُنَا لِعِبَادِنَا الْمُرْسَلِينَ {١٧١} |
171. Již dříve dali jsme slovo své služebníkům námi poslaným, |
| إِنَّهُمْ لَهُمُ الْمَنْصُورُونَ {١٧٢} |
172. že pomoc svoji dáme jim, |
| وَإِنَّ جُنْدَنَا لَهُمُ الْغَالِبُونَ {١٧٣} |
173. a že voje naše pro ně zvítězí. |
| فَتَوَلَّ عَنْهُمْ حَتَّىٰ حِينٍ {١٧٤} |
174. Odvrať se tedy od nich dočasně |
| وَأَبْصِرْهُمْ فَسَوْفَ يُبْصِرُونَ {١٧٥} |
175. a pozoruj je: též oni spozorují! |
| أَفَبِعَذَابِنَا يَسْتَعْجِلُونَ {١٧٦} |
176. Chtějí snad uspíšiti (na se) trest náš? |
| فَإِذَا نَزَلَ بِسَاحَتِهِمْ فَسَاءَ صَبَاحُ الْمُنْذَرِينَ {١٧٧} |
177. Když spadne na ně v jejich ohradách, špatné to bude jitro pro varované! |
| وَتَوَلَّ عَنْهُمْ حَتَّىٰ حِينٍ {١٧٨} |
178. Odvrať se tedy od nich dočasně, |
| وَأَبْصِرْ فَسَوْفَ يُبْصِرُونَ {١٧٩} |
179. a pozoruj: též oni spozorují! |
| سُبْحَانَ رَبِّكَ رَبِّ الْعِزَّةِ عَمَّا يَصِفُونَ {١٨٠} |
180. Chválen budiž Pán tvůj, Pán moci (vší), nade vše, co o něm vykládají, |
| وَسَلَامٌ عَلَى الْمُرْسَلِينَ {١٨١} |
181. a pokoj budiž jeho poslaným: |
| وَالْحَمْدُ لِلَّهِ رَبِّ الْعَالَمِينَ {١٨٢} |
182. a chvála Bohu, Pánu světů veškerých! |
|
