 |
| يس {١} |
1. JÁ. SÍN. |
| وَالْقُرْآنِ الْحَكِيمِ {٢} |
2. Při Koránu moudrém, |
| إِنَّكَ لَمِنَ الْمُرْسَلِينَ {٣} |
3. tyť zajisté s jedním z poslaných, |
| عَلَىٰ صِرَاطٍ مُسْتَقِيمٍ {٤} |
4. na stezce přímé! |
| تَنْزِيلَ الْعَزِيزِ الرَّحِيمِ {٥} |
5. Seslání jest to Mocného, Slitovného, |
| لِتُنْذِرَ قَوْمًا مَا أُنْذِرَ آبَاؤُهُمْ فَهُمْ غَافِلُونَ {٦} |
6. abys varoval lid, jichž otcové nebyli varováni i žijí v lhostejnosti. |
| لَقَدْ حَقَّ الْقَوْلُ عَلَىٰ أَكْثَرِهِمْ فَهُمْ لَا يُؤْمِنُونَ {٧} |
7. A pronesen byl již rozsudek, nad většinou jich: proto neuvěří. |
| إِنَّا جَعَلْنَا فِي أَعْنَاقِهِمْ أَغْلَالًا فَهِيَ إِلَى الْأَذْقَانِ فَهُمْ مُقْمَحُونَ {٨} |
8. Obtěžkali jsme šíje jejich řetězy, sáhajícími jim až k bradám, takže dozadu sražené jsou hlavy jejich. |
| وَجَعَلْنَا مِنْ بَيْنِ أَيْدِيهِمْ سَدًّا وَمِنْ خَلْفِهِمْ سَدًّا فَأَغْشَيْنَاهُمْ فَهُمْ لَا يُبْصِرُونَ {٩} |
9. A učinili jsme před nimi přehradu i za nimi přehradu; a clonou pokryli jsme oči jejich, takže nelze jim viděti. |
| وَسَوَاءٌ عَلَيْهِمْ أَأَنْذَرْتَهُمْ أَمْ لَمْ تُنْذِرْهُمْ لَا يُؤْمِنُونَ {١٠} |
10. A jedno jest jim, varuješ-li je, či ne: neuvěří! |
| إِنَّمَا تُنْذِرُ مَنِ اتَّبَعَ الذِّكْرَ وَخَشِيَ الرَّحْمَٰنَ بِالْغَيْبِ ۖ فَبَشِّرْهُ بِمَغْفِرَةٍ وَأَجْرٍ كَرِيمٍ {١١} |
11. Pouze ty varovati budeš, kdož následují Napomenutí a bojí se Milosrdného v skrytosti: těm zvěstuj odpuštění a odměnu hojnou. |
| إِنَّا نَحْنُ نُحْيِي الْمَوْتَىٰ وَنَكْتُبُ مَا قَدَّمُوا وَآثَارَهُمْ ۚ وَكُلَّ شَيْءٍ أَحْصَيْنَاهُ فِي إِمَامٍ مُبِينٍ {١٢} |
12. Myť zajisté křísíme mrtvé a zapisujeme skutky jejich a stopy jejich: a všechny věci zanášíme v Knize prvotní zjevné. |
| وَاضْرِبْ لَهُمْ مَثَلًا أَصْحَابَ الْقَرْيَةِ إِذْ جَاءَهَا الْمُرْسَلُونَ {١٣} |
13. A čiň jim podobenství v obyvatelích města, když přišli k nim poslové; |
| إِذْ أَرْسَلْنَا إِلَيْهِمُ اثْنَيْنِ فَكَذَّبُوهُمَا فَعَزَّزْنَا بِثَالِثٍ فَقَالُوا إِنَّا إِلَيْكُمْ مُرْسَلُونَ {١٤} |
14. když poslali jsme k nim poslů dvé a lháři nazvali je: i na posilu třetího poslali jsme, a řekli: „Myť zajisté posláni jsme k vám!“ |
| قَالُوا مَا أَنْتُمْ إِلَّا بَشَرٌ مِثْلُنَا وَمَا أَنْزَلَ الرَّحْمَٰنُ مِنْ شَيْءٍ إِنْ أَنْتُمْ إِلَّا تَكْذِبُونَ {١٥} |
15. Řekli: „Vy pouze jste lidé jako my a Milosrdný neseslal ničeho. Vy pouze lháři jste.“ |
| قَالُوا رَبُّنَا يَعْلَمُ إِنَّا إِلَيْكُمْ لَمُرْسَلُونَ {١٦} |
16. Řekli (poslové): „Pán náš ví, že my k vám posláni jsme: |
| وَمَا عَلَيْنَا إِلَّا الْبَلَاغُ الْمُبِينُ {١٧} |
17. a na nás jest pouze hlásání zjevné.“ |
| قَالُوا إِنَّا تَطَيَّرْنَا بِكُمْ ۖ لَئِنْ لَمْ تَنْتَهُوا لَنَرْجُمَنَّكُمْ وَلَيَمَسَّنَّكُمْ مِنَّا عَذَابٌ أَلِيمٌ {١٨} |
18. Řekli: „Poradili jsme se ptakověštbou ohledně vás: a nepřestanete-li, dojista ukamenujeme vás a dojista stihne vás od nás trest bolestný.“ |
| قَالُوا طَائِرُكُمْ مَعَكُمْ ۚ أَئِنْ ذُكِّرْتُمْ ۚ بَلْ أَنْتُمْ قَوْمٌ مُسْرِفُونَ {١٩} |
19. Řekli (poslové): „Vaše (zlá) věštba, zůstane s vámi, i když jste byli napomenuti. Ale vy jste lidem výstřednickým!“ |
| وَجَاءَ مِنْ أَقْصَى الْمَدِينَةِ رَجُلٌ يَسْعَىٰ قَالَ يَا قَوْمِ اتَّبِعُوا الْمُرْسَلِينَ {٢٠} |
20. I přiběhl z druhého konce města muž ve spěchu, volaje: „Ó lide můj, následujte poslané: |
| اتَّبِعُوا مَنْ لَا يَسْأَلُكُمْ أَجْرًا وَهُمْ مُهْتَدُونَ {٢١} |
21. následujte ty, kdož nežádají si od vás odměny a jsou vedeni cestou (pravou)! |
| وَمَا لِيَ لَا أَعْبُدُ الَّذِي فَطَرَنِي وَإِلَيْهِ تُرْجَعُونَ {٢٢} |
22. Proč neměl bych uctívati toho, jenž stvořil mne a k němuž navráceni budete? |
| أَأَتَّخِذُ مِنْ دُونِهِ آلِهَةً إِنْ يُرِدْنِ الرَّحْمَٰنُ بِضُرٍّ لَا تُغْنِ عَنِّي شَفَاعَتُهُمْ شَيْئًا وَلَا يُنْقِذُونِ {٢٣} |
23. Zdaž vezmu si vedle něho božstva (jiná)? Chtěl-li pak by Milosrdný přičiniti mi protivenství, neprospěla by mi přímluva jejich pranic, aniž spasiti by mne mohli. |
| إِنِّي إِذًا لَفِي ضَلَالٍ مُبِينٍ {٢٤} |
24. Tehdy pak zajisté byl bych v bloudění zjevném. |
| إِنِّي آمَنْتُ بِرَبِّكُمْ فَاسْمَعُونِ {٢٥} |
25. Zajisté uvěřil jsem v Pána našeho: pročež slyšte mne!“ |
| قِيلَ ادْخُلِ الْجَنَّةَ ۖ قَالَ يَا لَيْتَ قَوْمِي يَعْلَمُونَ {٢٦} |
26. Bylo řečeno mu: „Vejdi v ráj!“ I řekl: „Kéž by jen lid můj věděl, |
| بِمَا غَفَرَ لِي رَبِّي وَجَعَلَنِي مِنَ الْمُكْرَمِينَ {٢٧} |
27. jak odpustil mi Pán můj a jak učinil mne jedním z poctěných!“ |
| وَمَا أَنْزَلْنَا عَلَىٰ قَوْمِهِ مِنْ بَعْدِهِ مِنْ جُنْدٍ مِنَ السَّمَاءِ وَمَا كُنَّا مُنْزِلِينَ {٢٨} |
28. A neseslali jsme na lid jeho poté vojska s nebe, aniž co jiného seslali jsme. |
| إِنْ كَانَتْ إِلَّا صَيْحَةً وَاحِدَةً فَإِذَا هُمْ خَامِدُونَ {٢٩} |
29. Pouze jedno vzkřiknutí zaznělo a hle, byli zhubeni! |
| يَا حَسْرَةً عَلَى الْعِبَادِ ۚ مَا يَأْتِيهِمْ مِنْ رَسُولٍ إِلَّا كَانُوا بِهِ يَسْتَهْزِئُونَ {٣٠} |
30. Běda služebníkům mým! Žádný nepřišel jim prorok, aniž by si nebyli smích z něho tropili. |
| أَلَمْ يَرَوْا كَمْ أَهْلَكْنَا قَبْلَهُمْ مِنَ الْقُرُونِ أَنَّهُمْ إِلَيْهِمْ لَا يَرْجِعُونَ {٣١} |
31. Což neviděli, kolik zahladili jsme pokolení před nimi a že zajisté k nim se nenavrátí? |
| وَإِنْ كُلٌّ لَمَّا جَمِيعٌ لَدَيْنَا مُحْضَرُونَ {٣٢} |
32. Nýbrž že všichni dohromady nám budou předvedeni. |
| وَآيَةٌ لَهُمُ الْأَرْضُ الْمَيْتَةُ أَحْيَيْنَاهَا وَأَخْرَجْنَا مِنْهَا حَبًّا فَمِنْهُ يَأْكُلُونَ {٣٣} |
33. Znamením jim jest země zmrtvělá, již křísíme a dáváme vycházeti z ní zrnům (obilným), z nichž pojídají. |
| وَجَعَلْنَا فِيهَا جَنَّاتٍ مِنْ نَخِيلٍ وَأَعْنَابٍ وَفَجَّرْنَا فِيهَا مِنَ الْعُيُونِ {٣٤} |
34. A učinili jsme na ní zahrady datlovníků a révy vinné, a dali vyvříti na ní pramenům: |
| لِيَأْكُلُوا مِنْ ثَمَرِهِ وَمَا عَمِلَتْهُ أَيْدِيهِمْ ۖ أَفَلَا يَشْكُرُونَ {٣٥} |
35. aby pojídati mohli z plodů (všeho) toho, ač nevytvořily jich ruce jejich. Což nebudou vděčni? |
| سُبْحَانَ الَّذِي خَلَقَ الْأَزْوَاجَ كُلَّهَا مِمَّا تُنْبِتُ الْأَرْضُ وَمِنْ أَنْفُسِهِمْ وَمِمَّا لَا يَعْلَمُونَ {٣٦} |
36. Chválen budiž ten, jenž stvořil druhy všechny, ve všem, co vydává země, v nich samých, a v tom, o čem nevědí! |
| وَآيَةٌ لَهُمُ اللَّيْلُ نَسْلَخُ مِنْهُ النَّهَارَ فَإِذَا هُمْ مُظْلِمُونَ {٣٧} |
37. Znamením jim jest noc: svlékneme s ní den a hle, v temnotách jsou! |
| وَالشَّمْسُ تَجْرِي لِمُسْتَقَرٍّ لَهَا ۚ ذَٰلِكَ تَقْدِيرُ الْعَزِيزِ الْعَلِيمِ {٣٨} |
38. A slunce, běžící k sídlu svému: takové jest určení Mocného, Vševědoucího! |
| وَالْقَمَرَ قَدَّرْنَاهُ مَنَازِلَ حَتَّىٰ عَادَ كَالْعُرْجُونِ الْقَدِيمِ {٣٩} |
39. A měsíc: určili jsme mu období, dokud nezmění se v podobu starého listu palmového. |
| لَا الشَّمْسُ يَنْبَغِي لَهَا أَنْ تُدْرِكَ الْقَمَرَ وَلَا اللَّيْلُ سَابِقُ النَّهَارِ ۚ وَكُلٌّ فِي فَلَكٍ يَسْبَحُونَ {٤٠} |
40. A slunci není dovoleno, aby dostihlo měsíce; aniž noc předstihne den; však oba svou drahou po obloze jdou. |
| وَآيَةٌ لَهُمْ أَنَّا حَمَلْنَا ذُرِّيَّتَهُمْ فِي الْفُلْكِ الْمَشْحُونِ {٤١} |
41. A znamením jest jim, že nesli jsme potomstvo jejich v arše přeplněné, |
| وَخَلَقْنَا لَهُمْ مِنْ مِثْلِهِ مَا يَرْكَبُونَ {٤٢} |
42. a stvořili jsme pro ně (lodi) jí podobné, na nichž plují: |
| وَإِنْ نَشَأْ نُغْرِقْهُمْ فَلَا صَرِيخَ لَهُمْ وَلَا هُمْ يُنْقَذُونَ {٤٣} |
43. a chceme-li, utápíme je, a není vysvoboditele jim, aniž jsou spaseni, |
| إِلَّا رَحْمَةً مِنَّا وَمَتَاعًا إِلَىٰ حِينٍ {٤٤} |
44. leda z milosrdenství našeho, pro těšení se (světu) dočasné. |
| وَإِذَا قِيلَ لَهُمُ اتَّقُوا مَا بَيْنَ أَيْدِيكُمْ وَمَا خَلْفَكُمْ لَعَلَّكُمْ تُرْحَمُونَ {٤٥} |
45. A když řečeno jest jim: „Bojte se toho, co před vámi jest i toho, co jest za vámi, abyste slitování dosáhli,“ (nedbají). |
| وَمَا تَأْتِيهِمْ مِنْ آيَةٍ مِنْ آيَاتِ رَبِّهِمْ إِلَّا كَانُوا عَنْهَا مُعْرِضِينَ {٤٦} |
46. A nepřijde jim znamení ze znamení Pána jejich, aniž by se od něho neodvraceli. |
| وَإِذَا قِيلَ لَهُمْ أَنْفِقُوا مِمَّا رَزَقَكُمُ اللَّهُ قَالَ الَّذِينَ كَفَرُوا لِلَّذِينَ آمَنُوا أَنُطْعِمُ مَنْ لَوْ يَشَاءُ اللَّهُ أَطْعَمَهُ إِنْ أَنْتُمْ إِلَّا فِي ضَلَالٍ مُبِينٍ {٤٧} |
47. A když řečeno jest jim: „Rozdávejte (almužnu) z toho, čímž obdařil vás Bůh,“ říkají ti, kdož neuvěřili, k těm, kteří uvěřili: „Zdaž krmiti budeme ty, jež nakrmil by Bůh, kdyby chtěl? Vyť pouze jste v bludu zjevném.“ |
| وَيَقُولُونَ مَتَىٰ هَٰذَا الْوَعْدُ إِنْ كُنْتُمْ صَادِقِينَ {٤٨} |
48. A říkají: „Kdy naplní se onen slib, jste-li pravdomluvnými?“ |
| مَا يَنْظُرُونَ إِلَّا صَيْحَةً وَاحِدَةً تَأْخُذُهُمْ وَهُمْ يَخِصِّمُونَ {٤٩} |
49. Co čekají jiného, než vzkřiknutí jediné, jež přikvačí na ně, mezitím, co hašteří se? |
| فَلَا يَسْتَطِيعُونَ تَوْصِيَةً وَلَا إِلَىٰ أَهْلِهِمْ يَرْجِعُونَ {٥٠} |
50. A nebudou s to, aby učinili závěť, aniž k rodině své se navrátí. |
| وَنُفِخَ فِي الصُّورِ فَإِذَا هُمْ مِنَ الْأَجْدَاثِ إِلَىٰ رَبِّهِمْ يَنْسِلُونَ {٥١} |
51. A zatroubeno bude na roh, a hle, z hrobů svých k Pánu svému vylézati budou. |
| قَالُوا يَا وَيْلَنَا مَنْ بَعَثَنَا مِنْ مَرْقَدِنَا ۜ ۗ هَٰذَا مَا وَعَدَ الرَّحْمَٰنُ وَصَدَقَ الْمُرْسَلُونَ {٥٢} |
52. Řeknou: „Běda nám! Kdo vzbudil nás z našeho místa spánku? Totoť jest, co slíbil nám Milosrdný a pravdu měli poslové.“ |
| إِنْ كَانَتْ إِلَّا صَيْحَةً وَاحِدَةً فَإِذَا هُمْ جَمِيعٌ لَدَيْنَا مُحْضَرُونَ {٥٣} |
53. Pouze jedno vzkřiknutí bude a hle, všichni budou nám předvedeni. |
| فَالْيَوْمَ لَا تُظْلَمُ نَفْسٌ شَيْئًا وَلَا تُجْزَوْنَ إِلَّا مَا كُنْتُمْ تَعْمَلُونَ {٥٤} |
54. A v onen den nebude ukřivděno žádné duši a odměněni budete jen dle toho, co činili jste. |
| إِنَّ أَصْحَابَ الْجَنَّةِ الْيَوْمَ فِي شُغُلٍ فَاكِهُونَ {٥٥} |
55. V den onen obyvatelé zahrady (rajské) budou zaměstnáni radováním se. |
| هُمْ وَأَزْوَاجُهُمْ فِي ظِلَالٍ عَلَى الْأَرَائِكِ مُتَّكِئُونَ {٥٦} |
56. Oni a manželky jejich, ve stinném (loubí) na pohovkách odpočívati budou. |
| لَهُمْ فِيهَا فَاكِهَةٌ وَلَهُمْ مَا يَدَّعُونَ {٥٧} |
57. Tam ovoce budou míti a vše, oč požádají. |
| سَلَامٌ قَوْلًا مِنْ رَبٍّ رَحِيمٍ {٥٨} |
58. „Pokoj vám!“ bude pozdrav jim od Pána jejich slitovného. |
| وَامْتَازُوا الْيَوْمَ أَيُّهَا الْمُجْرِمُونَ {٥٩} |
59. Buďte pak odděleni dnes, ó provinilci! |
| أَلَمْ أَعْهَدْ إِلَيْكُمْ يَا بَنِي آدَمَ أَنْ لَا تَعْبُدُوا الشَّيْطَانَ ۖ إِنَّهُ لَكُمْ عَدُوٌّ مُبِينٌ {٦٠} |
60. Neučinil jsem s vámi úmluvu, synové Adamovi: „Neuctívejte Satana, neb nepřítelem jest vám zjevným? |
| وَأَنِ اعْبُدُونِي ۚ هَٰذَا صِرَاطٌ مُسْتَقِيمٌ {٦١} |
61. Nýbrž uctívejte mne: totoť jest stezka přímá! |
| وَلَقَدْ أَضَلَّ مِنْكُمْ جِبِلًّا كَثِيرًا ۖ أَفَلَمْ تَكُونُوا تَعْقِلُونَ {٦٢} |
62. Však on již zavedl v blud vás počet velký: což nepochopili jste toho? |
| هَٰذِهِ جَهَنَّمُ الَّتِي كُنْتُمْ تُوعَدُونَ {٦٣} |
63. Totoť jest peklo, jež slíbeno bylo vám: |
| اصْلَوْهَا الْيَوْمَ بِمَا كُنْتُمْ تَكْفُرُونَ {٦٤} |
64. pecte se v něm dnes za to, že nevěřili jste!“ |
| الْيَوْمَ نَخْتِمُ عَلَىٰ أَفْوَاهِهِمْ وَتُكَلِّمُنَا أَيْدِيهِمْ وَتَشْهَدُ أَرْجُلُهُمْ بِمَا كَانُوا يَكْسِبُونَ {٦٥} |
65. V den onen zapečetíme ústa jejich: a mluviti budou k nám ruce jejich a dosvědčí nohy jejich to, co konali. |
| وَلَوْ نَشَاءُ لَطَمَسْنَا عَلَىٰ أَعْيُنِهِمْ فَاسْتَبَقُوا الصِّرَاطَ فَأَنَّىٰ يُبْصِرُونَ {٦٦} |
66. A kdybychom chtěli, zaclonili bychom oči jejich; pak o překot pádili by po stezce, však jak viděli by ji? |
| وَلَوْ نَشَاءُ لَمَسَخْنَاهُمْ عَلَىٰ مَكَانَتِهِمْ فَمَا اسْتَطَاعُوا مُضِيًّا وَلَا يَرْجِعُونَ {٦٧} |
67. A kdybychom chtěli, dali bychom ztrnouti jim na místech jejich, takže by nebylo lze jim jíti vpřed, aniž vrátiti se. |
| وَمَنْ نُعَمِّرْهُ نُنَكِّسْهُ فِي الْخَلْقِ ۖ أَفَلَا يَعْقِلُونَ {٦٨} |
68. A tomu, jemuž prodloužíme věk, ohneme tělo stářím: což toho nepochopí? |
| وَمَا عَلَّمْنَاهُ الشِّعْرَ وَمَا يَنْبَغِي لَهُ ۚ إِنْ هُوَ إِلَّا ذِكْرٌ وَقُرْآنٌ مُبِينٌ {٦٩} |
69. A nenaučili jsme jej básnění, aniž jest mu ho třeba. Neb toto jest pouze Napomenutí a Čtení zjevné, |
| لِيُنْذِرَ مَنْ كَانَ حَيًّا وَيَحِقَّ الْقَوْلُ عَلَى الْكَافِرِينَ {٧٠} |
70. aby varován byl jím, kdožkoli živ jest, a aby pronesen jím byl rozsudek nad nevěřícími. |
| أَوَلَمْ يَرَوْا أَنَّا خَلَقْنَا لَهُمْ مِمَّا عَمِلَتْ أَيْدِينَا أَنْعَامًا فَهُمْ لَهَا مَالِكُونَ {٧١} |
71. Což neviděli, ze stvořili jsme pro ně mezi věcmi, jež urobily ruce naše, dobytčata, nad nimiž vládci jsou? |
| وَذَلَّلْنَاهَا لَهُمْ فَمِنْهَا رَكُوبُهُمْ وَمِنْهَا يَأْكُلُونَ {٧٢} |
72. A podrobili jsme jim je: na nich pak jezdí a z nich požívají: |
| وَلَهُمْ فِيهَا مَنَافِعُ وَمَشَارِبُ ۖ أَفَلَا يَشْكُرُونَ {٧٣} |
73. a z nich mají užitek (mnohý) a nápoje — což nebudou, nám vděčni? |
| وَاتَّخَذُوا مِنْ دُونِ اللَّهِ آلِهَةً لَعَلَّهُمْ يُنْصَرُونَ {٧٤} |
74. Nicméně vzali si vedle Boha božstva (jiná), aby snad měli pomocníky. |
| لَا يَسْتَطِيعُونَ نَصْرَهُمْ وَهُمْ لَهُمْ جُنْدٌ مُحْضَرُونَ {٧٥} |
75. (Tato) nejsou s to, aby pomohla jim: a oni jsou jen vojem (pro ně) pohotovým. |
| فَلَا يَحْزُنْكَ قَوْلُهُمْ ۘ إِنَّا نَعْلَمُ مَا يُسِرُّونَ وَمَا يُعْلِنُونَ {٧٦} |
76. Nermutiž tě nijak řeč jejich: myť zajisté víme, co tají, i co veřejně přiznávají. |
| أَوَلَمْ يَرَ الْإِنْسَانُ أَنَّا خَلَقْنَاهُ مِنْ نُطْفَةٍ فَإِذَا هُوَ خَصِيمٌ مُبِينٌ {٧٧} |
77. Což neviděl člověk, že stvořili jsme jej z kapky (semene): a hle, on protivníkem jest (nám) zjevným! |
| وَضَرَبَ لَنَا مَثَلًا وَنَسِيَ خَلْقَهُ ۖ قَالَ مَنْ يُحْيِي الْعِظَامَ وَهِيَ رَمِيمٌ {٧٨} |
78. A činí nám podobenství, zapomenuv stvoření své, řka: „Kdo vzkřísí kosti zetlelé?“ |
| قُلْ يُحْيِيهَا الَّذِي أَنْشَأَهَا أَوَّلَ مَرَّةٍ ۖ وَهُوَ بِكُلِّ خَلْقٍ عَلِيمٌ {٧٩} |
79. Rci: „Vzkřísí je ten, jenž stvořil je po prvé, neb on v tvoření veškerém jest učený: |
| الَّذِي جَعَلَ لَكُمْ مِنَ الشَّجَرِ الْأَخْضَرِ نَارًا فَإِذَا أَنْتُمْ مِنْهُ تُوقِدُونَ {٨٠} |
80. ten, jenž učinil vám ze stromu zeleného oheň: a hle, z něho zapalujete si!“ |
| أَوَلَيْسَ الَّذِي خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ بِقَادِرٍ عَلَىٰ أَنْ يَخْلُقَ مِثْلَهُمْ ۚ بَلَىٰ وَهُوَ الْخَلَّاقُ الْعَلِيمُ {٨١} |
81. Což nemá ten, jenž stvořil nebe i zemi, moci, aby stvořil jim podobné? Věru, že ano: onť Stvořitelem jest učeným! |
| إِنَّمَا أَمْرُهُ إِذَا أَرَادَ شَيْئًا أَنْ يَقُولَ لَهُ كُنْ فَيَكُونُ {٨٢} |
82. Rozkaz jeho, když chce, aby co bylo, jest jen: „Staň se!“ a stane se. |
| فَسُبْحَانَ الَّذِي بِيَدِهِ مَلَكُوتُ كُلِّ شَيْءٍ وَإِلَيْهِ تُرْجَعُونَ {٨٣} |
83. Chválen budiž (tedy) ten, v jehož ruce jest vláda nad věcmi všemi a k němuž navráceni budete! |
|
