 |
| الم {١} |
1. Alif. Lám. Mím. |
| تِلْكَ آيَاتُ الْكِتَابِ الْحَكِيمِ {٢} |
2. Tato jsou znamení Knihy moudré, |
| هُدًى وَرَحْمَةً لِلْمُحْسِنِينَ {٣} |
3. jež vedením jest a milosrdenstvím pro dobře činící, |
| الَّذِينَ يُقِيمُونَ الصَّلَاةَ وَيُؤْتُونَ الزَّكَاةَ وَهُمْ بِالْآخِرَةِ هُمْ يُوقِنُونَ {٤} |
4. kteří zachovávají modlitbu a dávají povinnou almužnu a pevně doufají v život posmrtný. |
| أُولَٰئِكَ عَلَىٰ هُدًى مِنْ رَبِّهِمْ ۖ وَأُولَٰئِكَ هُمُ الْمُفْلِحُونَ {٥} |
5. Tito (dobře) vedeni jsou Pánem svým a jim dobře se povede. |
| وَمِنَ النَّاسِ مَنْ يَشْتَرِي لَهْوَ الْحَدِيثِ لِيُضِلَّ عَنْ سَبِيلِ اللَّهِ بِغَيْرِ عِلْمٍ وَيَتَّخِذَهَا هُزُوًا ۚ أُولَٰئِكَ لَهُمْ عَذَابٌ مُهِينٌ {٦} |
6. Však jest mezi lidem kdosi, jenž kupuje kratochvilnou pověst, aby zavedl lid od stezky boží z nevědomosti a žert si z ní tropil: pro tyto připraven jest trest potupný. |
| وَإِذَا تُتْلَىٰ عَلَيْهِ آيَاتُنَا وَلَّىٰ مُسْتَكْبِرًا كَأَنْ لَمْ يَسْمَعْهَا كَأَنَّ فِي أُذُنَيْهِ وَقْرًا ۖ فَبَشِّرْهُ بِعَذَابٍ أَلِيمٍ {٧} |
7. A když čtena jsou mu znamení naše, odvrací se pyšně, jako by jich neslyšel, a jako by tíha byla v uších jeho: tomu zvěstuj trest bolestný. |
| إِنَّ الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ لَهُمْ جَنَّاتُ النَّعِيمِ {٨} |
8. Těm pak, kdož uvěřili a konali dobré skutky, schystány jsou zahrady rozkoše: |
| خَالِدِينَ فِيهَا ۖ وَعْدَ اللَّهِ حَقًّا ۚ وَهُوَ الْعَزِيزُ الْحَكِيمُ {٩} |
9. v nich přebývati budou věčně. Slib Boha pravdivý jest a on mocný jest, moudrý. |
| خَلَقَ السَّمَاوَاتِ بِغَيْرِ عَمَدٍ تَرَوْنَهَا ۖ وَأَلْقَىٰ فِي الْأَرْضِ رَوَاسِيَ أَنْ تَمِيدَ بِكُمْ وَبَثَّ فِيهَا مِنْ كُلِّ دَابَّةٍ ۚ وَأَنْزَلْنَا مِنَ السَّمَاءِ مَاءً فَأَنْبَتْنَا فِيهَا مِنْ كُلِّ زَوْجٍ كَرِيمٍ {١٠} |
10. Onť stvořil nebesa i zemi, bez sloupů viditelných: a rozházel po zemi temena hor, aby nehýbala se s vámi: a rozptýlil po ní živočichy všeho druhu. A sesíláme s nebe vodu a dáváme vzrůstati jí všem druhům rostlin vzácných. |
| هَٰذَا خَلْقُ اللَّهِ فَأَرُونِي مَاذَا خَلَقَ الَّذِينَ مِنْ دُونِهِ ۚ بَلِ الظَّالِمُونَ فِي ضَلَالٍ مُبِينٍ {١١} |
11. Toto vše stvořil Bůh: a nyní ukažte mi, co stvořili ti, jež vedle něho vzýváte! Ano, nepravostní jsou v bludu zjevném. |
| وَلَقَدْ آتَيْنَا لُقْمَانَ الْحِكْمَةَ أَنِ اشْكُرْ لِلَّهِ ۚ وَمَنْ يَشْكُرْ فَإِنَّمَا يَشْكُرُ لِنَفْسِهِ ۖ وَمَنْ كَفَرَ فَإِنَّ اللَّهَ غَنِيٌّ حَمِيدٌ {١٢} |
12. Kdysi pak dali jsme LOQMÁNOVI moudrost, řkouce: „Buď vděčným Bohu, neboť kdo vděčným jest Bohu, jest jím ve svůj vlastní prospěch a kdo zatvrzelým jest vůči němu — však Bůh zajisté bohatý jest a chvályhodný.“ |
| وَإِذْ قَالَ لُقْمَانُ لِابْنِهِ وَهُوَ يَعِظُهُ يَا بُنَيَّ لَا تُشْرِكْ بِاللَّهِ ۖ إِنَّ الشِّرْكَ لَظُلْمٌ عَظِيمٌ {١٣} |
13. (Pomni), když Loqmán řekl synu svému, napomínaje jej: „Synáčku můj, nespolčuj ničeho s Bohem, neboť spolčování takové jest nepravostí velkou.“ |
| وَوَصَّيْنَا الْإِنْسَانَ بِوَالِدَيْهِ حَمَلَتْهُ أُمُّهُ وَهْنًا عَلَىٰ وَهْنٍ وَفِصَالُهُ فِي عَامَيْنِ أَنِ اشْكُرْ لِي وَلِوَالِدَيْكَ إِلَيَّ الْمَصِيرُ {١٤} |
14. A doporučili jsme člověku laskavost vůči rodičům jeho; nosila jej matka jeho s nesnází za nesnází a odkojen jest teprv po dvou letech: „Bud vděčným mně i rodičům svým, neb ke mne vše se sejde. |
| وَإِنْ جَاهَدَاكَ عَلَىٰ أَنْ تُشْرِكَ بِي مَا لَيْسَ لَكَ بِهِ عِلْمٌ فَلَا تُطِعْهُمَا ۖ وَصَاحِبْهُمَا فِي الدُّنْيَا مَعْرُوفًا ۖ وَاتَّبِعْ سَبِيلَ مَنْ أَنَابَ إِلَيَّ ۚ ثُمَّ إِلَيَّ مَرْجِعُكُمْ فَأُنَبِّئُكُمْ بِمَا كُنْتُمْ تَعْمَلُونَ {١٥} |
15. Ale snaží-li se donutiti tě, abys spolčoval se mnou, o čemž nemáš vědomosti, tehdy nebuď poslušen jich: jednej s nimi na tomto světe laskavě, ale následuj stezku toho, jenž obrací se kajícně ke mně. Poté pak navrátíte se ke mně a já povím vám o skutcích vašich.“ |
| يَا بُنَيَّ إِنَّهَا إِنْ تَكُ مِثْقَالَ حَبَّةٍ مِنْ خَرْدَلٍ فَتَكُنْ فِي صَخْرَةٍ أَوْ فِي السَّمَاوَاتِ أَوْ فِي الْأَرْضِ يَأْتِ بِهَا اللَّهُ ۚ إِنَّ اللَّهَ لَطِيفٌ خَبِيرٌ {١٦} |
16. „Synáčku můj, i kdyby jednalo se o váhu zrnka hořčičného, a i kdyby (skryto) bylo to ve skále, aneb na nebi či na zemi, Bůh přivede to (k účtování): Bůh zajisté prozíravý jest a o všem zpraven. |
| يَا بُنَيَّ أَقِمِ الصَّلَاةَ وَأْمُرْ بِالْمَعْرُوفِ وَانْهَ عَنِ الْمُنْكَرِ وَاصْبِرْ عَلَىٰ مَا أَصَابَكَ ۖ إِنَّ ذَٰلِكَ مِنْ عَزْمِ الْأُمُورِ {١٧} |
17. Synáčku můj, zachovávej modlitbu a nabádej k dobru a zabraňuj zlu, a bud trpěliv v neštěstí, jež stihnou tě, neb vše to jest věcí (předem) rozhodnutou. |
| وَلَا تُصَعِّرْ خَدَّكَ لِلنَّاسِ وَلَا تَمْشِ فِي الْأَرْضِ مَرَحًا ۖ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ كُلَّ مُخْتَالٍ فَخُورٍ {١٨} |
18. A nekruť nijak tváře své na lidi, aniž vykračuj si pyšně na zemi: Bůh zajisté nemiluje nadutců vychloubačných. |
| وَاقْصِدْ فِي مَشْيِكَ وَاغْضُضْ مِنْ صَوْتِكَ ۚ إِنَّ أَنْكَرَ الْأَصْوَاتِ لَصَوْتُ الْحَمِيرِ {١٩} |
19. Ale odměřuj chůzi svou a ponižuj nejprotivnějším hlasů všech jest věru hlas oslů!“ |
| أَلَمْ تَرَوْا أَنَّ اللَّهَ سَخَّرَ لَكُمْ مَا فِي السَّمَاوَاتِ وَمَا فِي الْأَرْضِ وَأَسْبَغَ عَلَيْكُمْ نِعَمَهُ ظَاهِرَةً وَبَاطِنَةً ۗ وَمِنَ النَّاسِ مَنْ يُجَادِلُ فِي اللَّهِ بِغَيْرِ عِلْمٍ وَلَا هُدًى وَلَا كِتَابٍ مُنِيرٍ {٢٠} |
20. Zdaž nevidíte, že Bůh podmanil vám, cožkoliv na nebi jest i na zemi, a že zahrnul vás dobrodiními svými, zevnějšími i vnějšími? Však jsou mezi lidmi někteří, kdož hádají se ohledně Boha, aniž by měli jakého vědění, neb vědění, aniž knihy zářné. |
| وَإِذَا قِيلَ لَهُمُ اتَّبِعُوا مَا أَنْزَلَ اللَّهُ قَالُوا بَلْ نَتَّبِعُ مَا وَجَدْنَا عَلَيْهِ آبَاءَنَا ۚ أَوَلَوْ كَانَ الشَّيْطَانُ يَدْعُوهُمْ إِلَىٰ عَذَابِ السَّعِيرِ {٢١} |
21. A když řečeno jest jim: „Následujte to, co seslal Bůh,“ říkají: „Nikoliv: spíše následovati budeme to, co nalezli jsme u otců svých.“ Zdaž i kdyby Satan volal je k trestu plamene? |
| وَمَنْ يُسْلِمْ وَجْهَهُ إِلَى اللَّهِ وَهُوَ مُحْسِنٌ فَقَدِ اسْتَمْسَكَ بِالْعُرْوَةِ الْوُثْقَىٰ ۗ وَإِلَى اللَّهِ عَاقِبَةُ الْأُمُورِ {٢٢} |
22. Ten, kdo odevzdal se do vůle boží a koná dobro, jistě chopil se ucha (nádoby) spolehlivého: a k Bohu navracejí se věci veškeré. |
| وَمَنْ كَفَرَ فَلَا يَحْزُنْكَ كُفْرُهُ ۚ إِلَيْنَا مَرْجِعُهُمْ فَنُنَبِّئُهُمْ بِمَا عَمِلُوا ۚ إِنَّ اللَّهَ عَلِيمٌ بِذَاتِ الصُّدُورِ {٢٣} |
23. Těch pak, kdož neuvěřili, nechť nermoutí tě nevíra: k nám navrátíte se všichni a pak povíme jim, co činili. Bůh zajisté dobře ví o tajnostech niter. |
| نُمَتِّعُهُمْ قَلِيلًا ثُمَّ نَضْطَرُّهُمْ إِلَىٰ عَذَابٍ غَلِيظٍ {٢٤} |
24. Dáme jim těšiti se z požitku světa maličko: pak přinutíme je k (podstoupení) trestu přísného. |
| وَلَئِنْ سَأَلْتَهُمْ مَنْ خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ لَيَقُولُنَّ اللَّهُ ۚ قُلِ الْحَمْدُ لِلَّهِ ۚ بَلْ أَكْثَرُهُمْ لَا يَعْلَمُونَ {٢٥} |
25. A otážeš-li se jich: „Kdo stvořil nebe i zemi?“, řeknou dojista: „Bůh.“ Rci: „Chvála budiž (tedy) Bohu!“ Však většina jich není si toho vědoma. |
| لِلَّهِ مَا فِي السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ ۚ إِنَّ اللَّهَ هُوَ الْغَنِيُّ الْحَمِيدُ {٢٦} |
26. Bohu přináleží, cožkoliv na nebi jest i na zemi: neboť Bůh zajisté bohatý jest a chvályhodný. |
| وَلَوْ أَنَّمَا فِي الْأَرْضِ مِنْ شَجَرَةٍ أَقْلَامٌ وَالْبَحْرُ يَمُدُّهُ مِنْ بَعْدِهِ سَبْعَةُ أَبْحُرٍ مَا نَفِدَتْ كَلِمَاتُ اللَّهِ ۗ إِنَّ اللَّهَ عَزِيزٌ حَكِيمٌ {٢٧} |
27. I kdyby veškeré stromy na zemi staly se péry a kdyby (Bůh) rozšířil moře na sedm moří z inkoustu, nebyla by vyčerpána slova boží: Bůh zajisté mocný jest a moudrý. |
| مَا خَلْقُكُمْ وَلَا بَعْثُكُمْ إِلَّا كَنَفْسٍ وَاحِدَةٍ ۗ إِنَّ اللَّهَ سَمِيعٌ بَصِيرٌ {٢٨} |
28. Stvoření vás a vzkříšení vás všech jest proň jako (stvoření a vzkříšení) duše jedné: Bůh pak zajisté vše slyší a obzírá. |
| أَلَمْ تَرَ أَنَّ اللَّهَ يُولِجُ اللَّيْلَ فِي النَّهَارِ وَيُولِجُ النَّهَارَ فِي اللَّيْلِ وَسَخَّرَ الشَّمْسَ وَالْقَمَرَ كُلٌّ يَجْرِي إِلَىٰ أَجَلٍ مُسَمًّى وَأَنَّ اللَّهَ بِمَا تَعْمَلُونَ خَبِيرٌ {٢٩} |
29. Zdaž neviděl´s, jak Bůh zapouští noc do dne a jak zapouští den de noci, a jak podrobil slunce a měsíc (řádu), takže oba běží až do lhůty předurčené, a že Bůh o všem, co konáte, zpraven jest? |
| ذَٰلِكَ بِأَنَّ اللَّهَ هُوَ الْحَقُّ وَأَنَّ مَا يَدْعُونَ مِنْ دُونِهِ الْبَاطِلُ وَأَنَّ اللَّهَ هُوَ الْعَلِيُّ الْكَبِيرُ {٣٠} |
30. To proto, že Bůh jest pravda a to, co, vzýváte vedle něho, jest marnost, a že Bůh zajisté jest nejvyšší, velký. |
| أَلَمْ تَرَ أَنَّ الْفُلْكَ تَجْرِي فِي الْبَحْرِ بِنِعْمَتِ اللَّهِ لِيُرِيَكُمْ مِنْ آيَاتِهِ ۚ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَاتٍ لِكُلِّ صَبَّارٍ شَكُورٍ {٣١} |
31. Zdaž nevidíš, jak loď pluje po moři z milosti boží, aby ukázal vám znamení svá? Zajisté v tomto jest znamení pro všechny velmi trpělivé, vděčné. |
| وَإِذَا غَشِيَهُمْ مَوْجٌ كَالظُّلَلِ دَعَوُا اللَّهَ مُخْلِصِينَ لَهُ الدِّينَ فَلَمَّا نَجَّاهُمْ إِلَى الْبَرِّ فَمِنْهُمْ مُقْتَصِدٌ ۚ وَمَا يَجْحَدُ بِآيَاتِنَا إِلَّا كُلُّ خَتَّارٍ كَفُورٍ {٣٢} |
32. A když zahalují je vlny jako temnoty, volají k Bohu, upřímní jsouce vůči němu ve víře; však když zachrání je na souš, jsou někteří z nich ještě na vážkách. Však znamení naše popírá jen každý věrolomník nevděčný. |
| يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمْ وَاخْشَوْا يَوْمًا لَا يَجْزِي وَالِدٌ عَنْ وَلَدِهِ وَلَا مَوْلُودٌ هُوَ جَازٍ عَنْ وَالِدِهِ شَيْئًا ۚ إِنَّ وَعْدَ اللَّهِ حَقٌّ ۖ فَلَا تَغُرَّنَّكُمُ الْحَيَاةُ الدُّنْيَا وَلَا يَغُرَّنَّكُمْ بِاللَّهِ الْغَرُورُ {٣٣} |
33. Ó lidé, bojte se Pána svého a strachujte se dne, kdy otec nevykoupí syna, aniž syn vykoupí otce v ničem: zajisté pak slib boží pravdivý jest. Nechť neoklame vás život pozemský a nechť neoklame vás klamatel ohledně Boha. |
| إِنَّ اللَّهَ عِنْدَهُ عِلْمُ السَّاعَةِ وَيُنَزِّلُ الْغَيْثَ وَيَعْلَمُ مَا فِي الْأَرْحَامِ ۖ وَمَا تَدْرِي نَفْسٌ مَاذَا تَكْسِبُ غَدًا ۖ وَمَا تَدْرِي نَفْسٌ بِأَيِّ أَرْضٍ تَمُوتُ ۚ إِنَّ اللَّهَ عَلِيمٌ خَبِيرٌ {٣٤} |
34. Zajisté Bůh ví, kdy přijde hodina (soudu). On sesílá s nebe (hojný) déšť a ví, co skryto jest v lůnech: však žádná duše neví, čeho získá si zítra a žádná neví, ve které zemře zemi. Bůh pak zajisté vševědoucí jest a o všem zpraven! |
|
