 |
| طسم {١} |
1. Tá. Sín. Mím. |
| تِلْكَ آيَاتُ الْكِتَابِ الْمُبِينِ {٢} |
2. Tato jsou znamení knihy zjevné. |
| نَتْلُو عَلَيْكَ مِنْ نَبَإِ مُوسَىٰ وَفِرْعَوْنَ بِالْحَقِّ لِقَوْمٍ يُؤْمِنُونَ {٣} |
3. Předříkávati budeme tobě část dějů Mojžíše a Árona dle pravdy, pro (poučení) lidu věřícího. |
| إِنَّ فِرْعَوْنَ عَلَا فِي الْأَرْضِ وَجَعَلَ أَهْلَهَا شِيَعًا يَسْتَضْعِفُ طَائِفَةً مِنْهُمْ يُذَبِّحُ أَبْنَاءَهُمْ وَيَسْتَحْيِي نِسَاءَهُمْ ۚ إِنَّهُ كَانَ مِنَ الْمُفْسِدِينَ {٤} |
4. Zajisté pak Farao povýšil se v zemi a rozštěpil lid její v různé strany, zeslabuje jednu část jich tím, že zabíjel syny jejich a živil dcery jejich, neboť on byl jedním z kazisvětů. |
| وَنُرِيدُ أَنْ نَمُنَّ عَلَى الَّذِينَ اسْتُضْعِفُوا فِي الْأَرْضِ وَنَجْعَلَهُمْ أَئِمَّةً وَنَجْعَلَهُمُ الْوَارِثِينَ {٥} |
5. I chtěli jsme milostí zahrnouti ty, již zeslabováni byli v zemi, abychom učinili je vůdci (národů) a dědici země. |
| وَنُمَكِّنَ لَهُمْ فِي الْأَرْضِ وَنُرِيَ فِرْعَوْنَ وَهَامَانَ وَجُنُودَهُمَا مِنْهُمْ مَا كَانُوا يَحْذَرُونَ {٦} |
6. A abychom upevnili je v zemi a ukázali Faraonovi a Hámánovi, jakož i vojskům jejich to, čeho se od nich obávali. |
| وَأَوْحَيْنَا إِلَىٰ أُمِّ مُوسَىٰ أَنْ أَرْضِعِيهِ ۖ فَإِذَا خِفْتِ عَلَيْهِ فَأَلْقِيهِ فِي الْيَمِّ وَلَا تَخَافِي وَلَا تَحْزَنِي ۖ إِنَّا رَادُّوهُ إِلَيْكِ وَجَاعِلُوهُ مِنَ الْمُرْسَلِينَ {٧} |
7. I vnukli jsme matce Mojžíšově: „Koj ho a kdybys bála se oň, vrhni jej na moře a neboj se, aniž rmuť se: myť zajisté vrátíme jej tobě a učiníme jej jedním z poslů svých.“ |
| فَالْتَقَطَهُ آلُ فِرْعَوْنَ لِيَكُونَ لَهُمْ عَدُوًّا وَحَزَنًا ۗ إِنَّ فِرْعَوْنَ وَهَامَانَ وَجُنُودَهُمَا كَانُوا خَاطِئِينَ {٨} |
8. A sebrala jej rodina Faraonova, aby byl jim nepřítelem a příčinou smutku: neboť Farao a Hámán a vojska jejich byli hříšníky. |
| وَقَالَتِ امْرَأَتُ فِرْعَوْنَ قُرَّتُ عَيْنٍ لِي وَلَكَ ۖ لَا تَقْتُلُوهُ عَسَىٰ أَنْ يَنْفَعَنَا أَوْ نَتَّخِذَهُ وَلَدًا وَهُمْ لَا يَشْعُرُونَ {٩} |
9. A řekla žena Faraonova: „Radostí srdce mně i tobě bude: nezabíjejte jej, neb snad prospěšným nám bude aneb za syna si jej vzíti můžeme.“ Neb oni netušili. |
| وَأَصْبَحَ فُؤَادُ أُمِّ مُوسَىٰ فَارِغًا ۖ إِنْ كَادَتْ لَتُبْدِي بِهِ لَوْلَا أَنْ رَبَطْنَا عَلَىٰ قَلْبِهَا لِتَكُونَ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ {١٠} |
10. A prázdnotou zchváceno bylo srdce matky Mojžíšovy a málem by jej byla prozradila, kdybychom nebyli opásali srdce její stálostí, aby byla jednou z věřících. |
| وَقَالَتْ لِأُخْتِهِ قُصِّيهِ ۖ فَبَصُرَتْ بِهِ عَنْ جُنُبٍ وَهُمْ لَا يَشْعُرُونَ {١١} |
11. I řekla sestře jeho: „Jdi za ním“: i pozorovala jej z dáli, aniž by toho byli tušili. |
| وَحَرَّمْنَا عَلَيْهِ الْمَرَاضِعَ مِنْ قَبْلُ فَقَالَتْ هَلْ أَدُلُّكُمْ عَلَىٰ أَهْلِ بَيْتٍ يَكْفُلُونَهُ لَكُمْ وَهُمْ لَهُ نَاصِحُونَ {١٢} |
12. A předem již zapověděli jsme mu (cizí) kojné, (dokud nepřišla sestra jeho) i řekla: „Zdaž ukáži vám dům jisté rodiny, jež odchová jej pro vás a zacházet s ním bude upřímně?“ |
| فَرَدَدْنَاهُ إِلَىٰ أُمِّهِ كَيْ تَقَرَّ عَيْنُهَا وَلَا تَحْزَنَ وَلِتَعْلَمَ أَنَّ وَعْدَ اللَّهِ حَقٌّ وَلَٰكِنَّ أَكْثَرَهُمْ لَا يَعْلَمُونَ {١٣} |
13. Tak navrátili jsme jej matce jeho, aby radovalo se srdce její, a aby nermoutila se, a aby věděla, že slib Boha jest pravdivý. Však většina lidí není si toho vědoma. |
| وَلَمَّا بَلَغَ أَشُدَّهُ وَاسْتَوَىٰ آتَيْنَاهُ حُكْمًا وَعِلْمًا ۚ وَكَذَٰلِكَ نَجْزِي الْمُحْسِنِينَ {١٤} |
14. A když dosáhl (mužné) síly své a dospěl, dali jsme mu soudnost a vědění: neb takovýmto způsobem odměnujeme ty, kdož dobře činí. |
| وَدَخَلَ الْمَدِينَةَ عَلَىٰ حِينِ غَفْلَةٍ مِنْ أَهْلِهَا فَوَجَدَ فِيهَا رَجُلَيْنِ يَقْتَتِلَانِ هَٰذَا مِنْ شِيعَتِهِ وَهَٰذَا مِنْ عَدُوِّهِ ۖ فَاسْتَغَاثَهُ الَّذِي مِنْ شِيعَتِهِ عَلَى الَّذِي مِنْ عَدُوِّهِ فَوَكَزَهُ مُوسَىٰ فَقَضَىٰ عَلَيْهِ ۖ قَالَ هَٰذَا مِنْ عَمَلِ الشَّيْطَانِ ۖ إِنَّهُ عَدُوٌّ مُضِلٌّ مُبِينٌ {١٥} |
15. I vešel jednou do města v čas, kdy toho nepozorovali obyvatelé jeho a nalezl tam dvé mužů potýkajících se: jeden byl z jeho strany a druhý byl z jeho nepřátel. A prosil jej o pomoc ten, jenž byl z jeho strany, proti onomu, jenž byl z nepřátel jeho: i udeřil jej pěstí Mojžíš a byl s ním konec. Tehdy pak řekl (Mojžíš): „Toto jest dílo Satana, neboť on jest nepřítelem a svůdcem zjemním.“ |
| قَالَ رَبِّ إِنِّي ظَلَمْتُ نَفْسِي فَاغْفِرْ لِي فَغَفَرَ لَهُ ۚ إِنَّهُ هُوَ الْغَفُورُ الرَّحِيمُ {١٦} |
16. Řekl (dále): „Pane můj, ukřivdil jsem sám sobě: pročež odpusť mi.“ A odpustil mu Bůh, neboť on velký jest v odpouštění, stitovný. |
| قَالَ رَبِّ بِمَا أَنْعَمْتَ عَلَيَّ فَلَنْ أَكُونَ ظَهِيرًا لِلْمُجْرِمِينَ {١٧} |
17. Řekl (Mojžíš): „Pane můj, za to, žes mi byl milostiv, nikdy nebudu již pomocníkem provinilých.“ |
| فَأَصْبَحَ فِي الْمَدِينَةِ خَائِفًا يَتَرَقَّبُ فَإِذَا الَّذِي اسْتَنْصَرَهُ بِالْأَمْسِ يَسْتَصْرِخُهُ ۚ قَالَ لَهُ مُوسَىٰ إِنَّكَ لَغَوِيٌّ مُبِينٌ {١٨} |
18. Zrána pak šel městem pln strachu, pohlížeje opatrně kolem, a hle, onen muž, jenž byl prosil jej o pomoc den před tím, (opětně) volal naň. I řekl mu Mojžíš: „Tys v pravdě rozkolníkem zjevným.“ |
| فَلَمَّا أَنْ أَرَادَ أَنْ يَبْطِشَ بِالَّذِي هُوَ عَدُوٌّ لَهُمَا قَالَ يَا مُوسَىٰ أَتُرِيدُ أَنْ تَقْتُلَنِي كَمَا قَتَلْتَ نَفْسًا بِالْأَمْسِ ۖ إِنْ تُرِيدُ إِلَّا أَنْ تَكُونَ جَبَّارًا فِي الْأَرْضِ وَمَا تُرِيدُ أَنْ تَكُونَ مِنَ الْمُصْلِحِينَ {١٩} |
19. A když chtěl pak násilně zapuditi onoho, jenž byl oběma nepřítelem, řekl: „Zda zabíti chceš mne, jako zabil´s člověka včera: tyť zajisté chceš býti jen násilníkem v této zemi a nechceš býti jedním z polepšovatelů.“ |
| وَجَاءَ رَجُلٌ مِنْ أَقْصَى الْمَدِينَةِ يَسْعَىٰ قَالَ يَا مُوسَىٰ إِنَّ الْمَلَأَ يَأْتَمِرُونَ بِكَ لِيَقْتُلُوكَ فَاخْرُجْ إِنِّي لَكَ مِنَ النَّاصِحِينَ {٢٠} |
20. Tu přiběhl muž ze vzdáleného konce města v kvapu, řka: „Mojžíši, zajisté předáci města rokují o tom, jak zabili by tě: pročež prchni z města, neb upřímně ti radím.“ |
| فَخَرَجَ مِنْهَا خَائِفًا يَتَرَقَّبُ ۖ قَالَ رَبِّ نَجِّنِي مِنَ الْقَوْمِ الظَّالِمِينَ {٢١} |
21. I prchl z města pln strachu, pohlížeje opatrně kol sebe, řka: „Pane můj, zachraň mne před lidem nepravostným.“ |
| وَلَمَّا تَوَجَّهَ تِلْقَاءَ مَدْيَنَ قَالَ عَسَىٰ رَبِّي أَنْ يَهْدِيَنِي سَوَاءَ السَّبِيلِ {٢٢} |
22. A když ubíral se směrem k Madianu, řekl: „Snad Pán můj povede mne cestou rovnou.“ |
| وَلَمَّا وَرَدَ مَاءَ مَدْيَنَ وَجَدَ عَلَيْهِ أُمَّةً مِنَ النَّاسِ يَسْقُونَ وَوَجَدَ مِنْ دُونِهِمُ امْرَأَتَيْنِ تَذُودَانِ ۖ قَالَ مَا خَطْبُكُمَا ۖ قَالَتَا لَا نَسْقِي حَتَّىٰ يُصْدِرَ الرِّعَاءُ ۖ وَأَبُونَا شَيْخٌ كَبِيرٌ {٢٣} |
23. A když došel ke studnici Madianu, našel u ní sbor lidí napájejících stáda a nalezl vedle nich dvé žen, udržujících stáda svá opodál; i řekl: „Co máte v úmyslu?“ Řekly: „Nelze nám napájeti, dokud neodženou odsud pastevci: otec náš pak jest vůdce mocný.“ |
| فَسَقَىٰ لَهُمَا ثُمَّ تَوَلَّىٰ إِلَى الظِّلِّ فَقَالَ رَبِّ إِنِّي لِمَا أَنْزَلْتَ إِلَيَّ مِنْ خَيْرٍ فَقِيرٌ {٢٤} |
24. I napojil jim oběma stáda; pak uchýlil se zpět do stínu. řka: „Pane můj, jáť ono dobro, jež poslal´s mi, v pravdě postrádám.“ |
| فَجَاءَتْهُ إِحْدَاهُمَا تَمْشِي عَلَى اسْتِحْيَاءٍ قَالَتْ إِنَّ أَبِي يَدْعُوكَ لِيَجْزِيَكَ أَجْرَ مَا سَقَيْتَ لَنَا ۚ فَلَمَّا جَاءَهُ وَقَصَّ عَلَيْهِ الْقَصَصَ قَالَ لَا تَخَفْ ۖ نَجَوْتَ مِنَ الْقَوْمِ الظَّالِمِينَ {٢٥} |
25. I přišla k němu jedna z žen, jdouc nesměle, a řekla: „Otec můj zve tě, aby odměnil tě mzdou za to, žes napojil stáda naše.“ A když Mojžíš přišel k němu a vyložil mu PŘÍBĚHY své, řekl (tento): „Neboj se, neb zachránil´s se před lidem nepravostným.“ |
| قَالَتْ إِحْدَاهُمَا يَا أَبَتِ اسْتَأْجِرْهُ ۖ إِنَّ خَيْرَ مَنِ اسْتَأْجَرْتَ الْقَوِيُّ الْأَمِينُ {٢٦} |
26. Řekla jedna z dcer: „Otče, najmi ho, neboť není lepšího, jejž bys najmouti mohl, než muž silný, spolehlivý.“ |
| قَالَ إِنِّي أُرِيدُ أَنْ أُنْكِحَكَ إِحْدَى ابْنَتَيَّ هَاتَيْنِ عَلَىٰ أَنْ تَأْجُرَنِي ثَمَانِيَ حِجَجٍ ۖ فَإِنْ أَتْمَمْتَ عَشْرًا فَمِنْ عِنْدِكَ ۖ وَمَا أُرِيدُ أَنْ أَشُقَّ عَلَيْكَ ۚ سَتَجِدُنِي إِنْ شَاءَ اللَّهُ مِنَ الصَّالِحِينَ {٢٧} |
27. Řekl (otec): „Jáť chci dát tobě za manželku jednu z těchto dvou dcer mých, dáš-li se mi v nájem po dobu osmi let: a dovršíš-li deset, bude to tvoje dobrá vůle. Neb nechci ti nijak uložiti nesnáz: a shledáš, bude-li Bůh chtíti, že jsem jedním ze spravedlivých.“ |
| قَالَ ذَٰلِكَ بَيْنِي وَبَيْنَكَ ۖ أَيَّمَا الْأَجَلَيْنِ قَضَيْتُ فَلَا عُدْوَانَ عَلَيَّ ۖ وَاللَّهُ عَلَىٰ مَا نَقُولُ وَكِيلٌ {٢٨} |
28. Řekl (Mojžíš): „(Ujednáno) tak budiž mezi mnou a tebou: dovrším-li kteroukoli z oněch dvou lhůt, nebude požadavku vůči mně; a Bůh jest toho, co jsme řekli, ručitelem.“ |
| فَلَمَّا قَضَىٰ مُوسَى الْأَجَلَ وَسَارَ بِأَهْلِهِ آنَسَ مِنْ جَانِبِ الطُّورِ نَارًا قَالَ لِأَهْلِهِ امْكُثُوا إِنِّي آنَسْتُ نَارًا لَعَلِّي آتِيكُمْ مِنْهَا بِخَبَرٍ أَوْ جَذْوَةٍ مِنَ النَّارِ لَعَلَّكُمْ تَصْطَلُونَ {٢٩} |
29. A když dovršil Mojžíš lhůtu svou, a byl na cestě s rodinou svojí, spatřil na úbočí hory oheň. I řekl rodině své: „Posečkejte zde, neb spatřil jsem oheň: možná, že budu moci přinésti vám o něm zprávu, aneb louč z ohně, abyste se možná ohřáli.“ |
| فَلَمَّا أَتَاهَا نُودِيَ مِنْ شَاطِئِ الْوَادِ الْأَيْمَنِ فِي الْبُقْعَةِ الْمُبَارَكَةِ مِنَ الشَّجَرَةِ أَنْ يَا مُوسَىٰ إِنِّي أَنَا اللَّهُ رَبُّ الْعَالَمِينَ {٣٠} |
30. A když přišel k ohni, bylo zavoláno naň s břehu údolí pravého, na pláni požehnané, z keře: „Mojžíši, to jsem já, Bůh, Pán veškerenstva: |
| وَأَنْ أَلْقِ عَصَاكَ ۖ فَلَمَّا رَآهَا تَهْتَزُّ كَأَنَّهَا جَانٌّ وَلَّىٰ مُدْبِرًا وَلَمْ يُعَقِّبْ ۚ يَا مُوسَىٰ أَقْبِلْ وَلَا تَخَفْ ۖ إِنَّكَ مِنَ الْآمِنِينَ {٣١} |
31. i vrhni na zem hůl svoji.“ A když spatřil ji hýbati se, jako by byla hadem, obrátil se zády v útěku a nevracel se. „Mojžíši,“ (volal hlas), „přibliž se a neboj se, neb zajisté jsi zde v bezpečí. |
| اسْلُكْ يَدَكَ فِي جَيْبِكَ تَخْرُجْ بَيْضَاءَ مِنْ غَيْرِ سُوءٍ وَاضْمُمْ إِلَيْكَ جَنَاحَكَ مِنَ الرَّهْبِ ۖ فَذَانِكَ بُرْهَانَانِ مِنْ رَبِّكَ إِلَىٰ فِرْعَوْنَ وَمَلَئِهِ ۚ إِنَّهُمْ كَانُوا قَوْمًا فَاسِقِينَ {٣٢} |
32. Vlož ruku svou za ňadra svá: vyjde ven bílou, však bez poruchy; a pak přitáhni k sobě ruku svou, prost bázně. Toto pak bude dvé důkazů od Pána tvého pro Faraona a předním lidu jeho, neb oni věru lidem jsou pohoršlivým.“ |
| قَالَ رَبِّ إِنِّي قَتَلْتُ مِنْهُمْ نَفْسًا فَأَخَافُ أَنْ يَقْتُلُونِ {٣٣} |
33. Řekl (Mojžíš): „Pane můj, zabil jsem jednoho z nich i bojím se, že zabijí mne. |
| وَأَخِي هَارُونُ هُوَ أَفْصَحُ مِنِّي لِسَانًا فَأَرْسِلْهُ مَعِيَ رِدْءًا يُصَدِّقُنِي ۖ إِنِّي أَخَافُ أَنْ يُكَذِّبُونِ {٣٤} |
34. A bratr můj, Áron jest výřečnější mne mluvou i pošli jej se mnou na pomoc, a aby potvrdil mne v slovech mých, neb věru bojím se, že lhářem nazvou mne.“ |
| قَالَ سَنَشُدُّ عَضُدَكَ بِأَخِيكَ وَنَجْعَلُ لَكُمَا سُلْطَانًا فَلَا يَصِلُونَ إِلَيْكُمَا ۚ بِآيَاتِنَا أَنْتُمَا وَمَنِ اتَّبَعَكُمَا الْغَالِبُونَ {٣٥} |
35. Řekl (Bůh): „Posílíme rámě tvé bratrem tvým a dáme vám oběma moc a nevyrovnají se vám ve znameních našich. Vy dva a ti, kdož následovati vás budou, zvítězíte.“ |
| فَلَمَّا جَاءَهُمْ مُوسَىٰ بِآيَاتِنَا بَيِّنَاتٍ قَالُوا مَا هَٰذَا إِلَّا سِحْرٌ مُفْتَرًى وَمَا سَمِعْنَا بِهَٰذَا فِي آبَائِنَا الْأَوَّلِينَ {٣٦} |
36. A když přišel k nim Mojžíš s našimi znameními jasnými, řekli: „Toto jest pouze kouzelnictví vymyšlené: a my nikdy neslyšeli jsme o tom od otců našich předešlých.“ |
| وَقَالَ مُوسَىٰ رَبِّي أَعْلَمُ بِمَنْ جَاءَ بِالْهُدَىٰ مِنْ عِنْدِهِ وَمَنْ تَكُونُ لَهُ عَاقِبَةُ الدَّارِ ۖ إِنَّهُ لَا يُفْلِحُ الظَّالِمُونَ {٣٧} |
37. I řekl Mojžíš: „Pán můj nejlépe ví o tom, kdo dostal (pravé) vedení od něho a o tom, kdo obdrží přebývání domu (věčného): neboť zajisté dobře nepovede se nepravostným.“ |
| وَقَالَ فِرْعَوْنُ يَا أَيُّهَا الْمَلَأُ مَا عَلِمْتُ لَكُمْ مِنْ إِلَٰهٍ غَيْرِي فَأَوْقِدْ لِي يَا هَامَانُ عَلَى الطِّينِ فَاجْعَلْ لِي صَرْحًا لَعَلِّي أَطَّلِعُ إِلَىٰ إِلَٰهِ مُوسَىٰ وَإِنِّي لَأَظُنُّهُ مِنَ الْكَاذِبِينَ {٣٨} |
38. I řekl Farao k předním lidu svého: „Pánové, nevím, že byste měli Boha jiného, kromě mne: tedy vypáliti dej mi, Hámáne, cihly z hlíny, abych vystavěl si palác a tak možná dostoupiti mohl k Bohu Mojžíšovu, neboť dojista mám jej za prolhaného.“ |
| وَاسْتَكْبَرَ هُوَ وَجُنُودُهُ فِي الْأَرْضِ بِغَيْرِ الْحَقِّ وَظَنُّوا أَنَّهُمْ إِلَيْنَا لَا يُرْجَعُونَ {٣٩} |
39. A pyšně choval se on i vojska jeho v zemi, beze všeho práva a domnívali se, že k nám nebudou navráceni. |
| فَأَخَذْنَاهُ وَجُنُودَهُ فَنَبَذْنَاهُمْ فِي الْيَمِّ ۖ فَانْظُرْ كَيْفَ كَانَ عَاقِبَةُ الظَّالِمِينَ {٤٠} |
40. A zachvátili jsme jej i vojska jeho a vrhli jsme je v moře: a hle, jaké byl konec nepravostných. |
| وَجَعَلْنَاهُمْ أَئِمَّةً يَدْعُونَ إِلَى النَّارِ ۖ وَيَوْمَ الْقِيَامَةِ لَا يُنْصَرُونَ {٤١} |
41. A učinili jsme je vůdci, kteří zvou lidi k ohni pekelnému, a v den zmrtvýchvstání nebude jim pomoženo. |
| وَأَتْبَعْنَاهُمْ فِي هَٰذِهِ الدُّنْيَا لَعْنَةً ۖ وَيَوْمَ الْقِيَامَةِ هُمْ مِنَ الْمَقْبُوحِينَ {٤٢} |
42. A prokletím pronásledovali jsme je v životě pozemském a v den zmrtvýchvstání v ošklivosti budou. |
| وَلَقَدْ آتَيْنَا مُوسَى الْكِتَابَ مِنْ بَعْدِ مَا أَهْلَكْنَا الْقُرُونَ الْأُولَىٰ بَصَائِرَ لِلنَّاسِ وَهُدًى وَرَحْمَةً لَعَلَّهُمْ يَتَذَكَّرُونَ {٤٣} |
43. A dali jsme Mojžíšovi Knihu poté, když byli jsme zahladili pokolení předešlá jako viditelný příklad lidem a vedením a milosrdenstvím, aby o tom přemítali. |
| وَمَا كُنْتَ بِجَانِبِ الْغَرْبِيِّ إِذْ قَضَيْنَا إِلَىٰ مُوسَى الْأَمْرَ وَمَا كُنْتَ مِنَ الشَّاهِدِينَ {٤٤} |
44. A nebyl´s na úbočí západním hory (Sinai), když ustanovovali jsme Mojžíšovi věc (jeho), aniž byl´s jedním ze svědků toho |
| وَلَٰكِنَّا أَنْشَأْنَا قُرُونًا فَتَطَاوَلَ عَلَيْهِمُ الْعُمُرُ ۚ وَمَا كُنْتَ ثَاوِيًا فِي أَهْلِ مَدْيَنَ تَتْلُو عَلَيْهِمْ آيَاتِنَا وَلَٰكِنَّا كُنَّا مُرْسِلِينَ {٤٥} |
45. Avšak vzbudili jsme po něm pokolení a dlouhé byly životy jejich: a nedlel´s mezi lidem Madianským, předčítaje jim znamení naše, avšak my poslali jsme jim posly své. |
| وَمَا كُنْتَ بِجَانِبِ الطُّورِ إِذْ نَادَيْنَا وَلَٰكِنْ رَحْمَةً مِنْ رَبِّكَ لِتُنْذِرَ قَوْمًا مَا أَتَاهُمْ مِنْ نَذِيرٍ مِنْ قَبْلِكَ لَعَلَّهُمْ يَتَذَكَّرُونَ {٤٦} |
46. A nebyl´s na úbočí hory (Sinai), když volali jsme tam (Mojžíše), avšak z milosrdenství Pána tvého poslán jsi, abys varoval lid, jemuž nebyl přišel varovatel před tebou, aby o tom možná rozvažovali: |
| وَلَوْلَا أَنْ تُصِيبَهُمْ مُصِيبَةٌ بِمَا قَدَّمَتْ أَيْدِيهِمْ فَيَقُولُوا رَبَّنَا لَوْلَا أَرْسَلْتَ إِلَيْنَا رَسُولًا فَنَتَّبِعَ آيَاتِكَ وَنَكُونَ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ {٤٧} |
47. a aby, když postihlo by je neštěstí za to, co před tím konali, neříkali: „Pane náš, kdybys byl poslal nám proroka, zajisté byli bychom následovali znamení tvá a byli bychom z věřících.“ |
| فَلَمَّا جَاءَهُمُ الْحَقُّ مِنْ عِنْدِنَا قَالُوا لَوْلَا أُوتِيَ مِثْلَ مَا أُوتِيَ مُوسَىٰ ۚ أَوَلَمْ يَكْفُرُوا بِمَا أُوتِيَ مُوسَىٰ مِنْ قَبْلُ ۖ قَالُوا سِحْرَانِ تَظَاهَرَا وَقَالُوا إِنَّا بِكُلٍّ كَافِرُونَ {٤٨} |
48. A když přišla jim pravda od nás, řekli: „(Neuvěříme), leda že by dáno mu bylo totéž, co dáno bylo i Mojžíšovi.“ Což však nezapřeli toho, co dáno bylo Mojžíšovi před tím? Řekli: „Jsou to dvě díla kouzelníků, kteří si navzájem pomáhali,“ a řekli: „Nevěříme v žádné z nich.“ |
| قُلْ فَأْتُوا بِكِتَابٍ مِنْ عِنْدِ اللَّهِ هُوَ أَهْدَىٰ مِنْهُمَا أَتَّبِعْهُ إِنْ كُنْتُمْ صَادِقِينَ {٤٩} |
49. Rci: „Předveďte teda knihu od Boha. jež byla by lepším vedením těchto dvou, abych mohl následovati ji, jste-li pravdomluvnými.“ |
| فَإِنْ لَمْ يَسْتَجِيبُوا لَكَ فَاعْلَمْ أَنَّمَا يَتَّبِعُونَ أَهْوَاءَهُمْ ۚ وَمَنْ أَضَلُّ مِمَّنِ اتَّبَعَ هَوَاهُ بِغَيْرِ هُدًى مِنَ اللَّهِ ۚ إِنَّ اللَّهَ لَا يَهْدِي الْقَوْمَ الظَّالِمِينَ {٥٠} |
50. A když neodpoví k tvé (výzvě), tehdy věz, že následuji jen choutky své: a kdo zbloudilejším jest toho, jenž následuje choutku svou, aniž vedení by měl od Boha? Neboť Bůh zajisté nevede lid nepravostný. |
| وَلَقَدْ وَصَّلْنَا لَهُمُ الْقَوْلَ لَعَلَّهُمْ يَتَذَكَّرُونَ {٥١} |
51. A přece dali jsme slovu (svému) dojíti jich, aby o tom možná rozvažovali. |
| الَّذِينَ آتَيْنَاهُمُ الْكِتَابَ مِنْ قَبْلِهِ هُمْ بِهِ يُؤْمِنُونَ {٥٢} |
52. Ti, kterým dali jsme Knihu před touto, věří v ni. |
| وَإِذَا يُتْلَىٰ عَلَيْهِمْ قَالُوا آمَنَّا بِهِ إِنَّهُ الْحَقُّ مِنْ رَبِّنَا إِنَّا كُنَّا مِنْ قَبْلِهِ مُسْلِمِينَ {٥٣} |
53. A když předčítána jim jest, říkají: „Uvěřili jsme v ni, neboť jest to pravda od Pána našeho: my pak zajisté již před ní byli jsme odevzdáni do vůle boží.“ |
| أُولَٰئِكَ يُؤْتَوْنَ أَجْرَهُمْ مَرَّتَيْنِ بِمَا صَبَرُوا وَيَدْرَءُونَ بِالْحَسَنَةِ السَّيِّئَةَ وَمِمَّا رَزَقْنَاهُمْ يُنْفِقُونَ {٥٤} |
54. Tito obdrží odměnu svou dvakráte za to, že trpělivě vyčkávali a zapuzovali dobrým zlé a z toho, čímž obdařili jsme je, rozdávali. |
| وَإِذَا سَمِعُوا اللَّغْوَ أَعْرَضُوا عَنْهُ وَقَالُوا لَنَا أَعْمَالُنَا وَلَكُمْ أَعْمَالُكُمْ سَلَامٌ عَلَيْكُمْ لَا نَبْتَغِي الْجَاهِلِينَ {٥٥} |
55. A když slyší ničemnost, vzdalují se jí, řkouce: „Nám patří naše skutky a nám patří vaše skutky: pokoj s vámi: nám netřeba jest nevědomců!“ |
| إِنَّكَ لَا تَهْدِي مَنْ أَحْبَبْتَ وَلَٰكِنَّ اللَّهَ يَهْدِي مَنْ يَشَاءُ ۚ وَهُوَ أَعْلَمُ بِالْمُهْتَدِينَ {٥٦} |
56. Tiť zajisté nevedeš, koho přál bys si, ale Bůh vede, koho chce, a on nejlépe ví o těch, kdož (správně) vedeni jsou. |
| وَقَالُوا إِنْ نَتَّبِعِ الْهُدَىٰ مَعَكَ نُتَخَطَّفْ مِنْ أَرْضِنَا ۚ أَوَلَمْ نُمَكِّنْ لَهُمْ حَرَمًا آمِنًا يُجْبَىٰ إِلَيْهِ ثَمَرَاتُ كُلِّ شَيْءٍ رِزْقًا مِنْ لَدُنَّا وَلَٰكِنَّ أَكْثَرَهُمْ لَا يَعْلَمُونَ {٥٧} |
57. A říkají: „Budeme-li následovati (pravé) vedení s tebou, vyrváni budeme ze země své.“ Což neupevnili jsme se v obvodu posvátném a bezpečném, k němuž plyne hojnost plodů všeho druhu výživou od nás? Však většina jich není si toho vědoma. |
| وَكَمْ أَهْلَكْنَا مِنْ قَرْيَةٍ بَطِرَتْ مَعِيشَتَهَا ۖ فَتِلْكَ مَسَاكِنُهُمْ لَمْ تُسْكَنْ مِنْ بَعْدِهِمْ إِلَّا قَلِيلًا ۖ وَكُنَّا نَحْنُ الْوَارِثِينَ {٥٨} |
58. A kolik zahladili jsme měst, oplývajících živobytím! A obydlí jejich byla obývána po nich pouze malým počtem lidí: a my stali jsme se dědici jejich. |
| وَمَا كَانَ رَبُّكَ مُهْلِكَ الْقُرَىٰ حَتَّىٰ يَبْعَثَ فِي أُمِّهَا رَسُولًا يَتْلُو عَلَيْهِمْ آيَاتِنَا ۚ وَمَا كُنَّا مُهْلِكِي الْقُرَىٰ إِلَّا وَأَهْلُهَا ظَالِمُونَ {٥٩} |
59. A Pán tvůj nezahladil měst oněch, dokud nebyl poslal k nim proroka lidu jejich, jenž předčítal jim znamení naše: a nezahladili jsme měst, leda že lid jejich byl nepravostný. |
| وَمَا أُوتِيتُمْ مِنْ شَيْءٍ فَمَتَاعُ الْحَيَاةِ الدُّنْيَا وَزِينَتُهَا ۚ وَمَا عِنْدَ اللَّهِ خَيْرٌ وَأَبْقَىٰ ۚ أَفَلَا تَعْقِلُونَ {٦٠} |
60. A vše, cožkoli dáno bylo vám, jest (pouze dočasným) požitkem života pozemského a lákadlem jeho: a to, co u Boha jest, bude daleko lepším a stálejším. Což toho nepochopíte? |
| أَفَمَنْ وَعَدْنَاهُ وَعْدًا حَسَنًا فَهُوَ لَاقِيهِ كَمَنْ مَتَّعْنَاهُ مَتَاعَ الْحَيَاةِ الدُّنْيَا ثُمَّ هُوَ يَوْمَ الْقِيَامَةِ مِنَ الْمُحْضَرِينَ {٦١} |
61. Zdaž pak ten, jemuž, slíbili jsme slib krásný a jemuž dostane se ho, bude roveň onomu, jemuž popřáli jsme požitku hmota pozemského, ale pak, v den zmrtvýchvstání bude jedním z předvedených k soudu? |
| وَيَوْمَ يُنَادِيهِمْ فَيَقُولُ أَيْنَ شُرَكَائِيَ الَّذِينَ كُنْتُمْ تَزْعُمُونَ {٦٢} |
62. V den, kdy zavolá na ně (Bůh) a řekne: „Kde jsou oni společníci moji, které mnili jste (býti se mnou)?“ |
| قَالَ الَّذِينَ حَقَّ عَلَيْهِمُ الْقَوْلُ رَبَّنَا هَٰؤُلَاءِ الَّذِينَ أَغْوَيْنَا أَغْوَيْنَاهُمْ كَمَا غَوَيْنَا ۖ تَبَرَّأْنَا إِلَيْكَ ۖ مَا كَانُوا إِيَّانَا يَعْبُدُونَ {٦٣} |
63. Řeknou ti, nad nimiž po právu vyřčen jest ortel: „Pane náš, tito jsou, kteréž svedli jsme: a svedli jsme je stejně, jakož i my svedeni jsme byli: prosti jsme viny vůči tobě, neboť oni neuctívali nás.“ |
| وَقِيلَ ادْعُوا شُرَكَاءَكُمْ فَدَعَوْهُمْ فَلَمْ يَسْتَجِيبُوا لَهُمْ وَرَأَوُا الْعَذَابَ ۚ لَوْ أَنَّهُمْ كَانُوا يَهْتَدُونَ {٦٤} |
64. I řečeno bude oněm: „Volejte nyní ke společníkům svým“ — a volati budou k nim, však nebudou vyslyšeni jimi. A když spatří trest svůj, přáti si budou, aby byli následovali vedení (pravé). |
| وَيَوْمَ يُنَادِيهِمْ فَيَقُولُ مَاذَا أَجَبْتُمُ الْمُرْسَلِينَ {٦٥} |
65. V den onen zavolá na ně (Bůh) a řekne: „Co odpověděli jste poslům mým?“ |
| فَعَمِيَتْ عَلَيْهِمُ الْأَنْبَاءُ يَوْمَئِذٍ فَهُمْ لَا يَتَسَاءَلُونَ {٦٦} |
66. A jako osleplí, nebudou s to, dáti zpráv v onen den, aniž navzájem se (na to) doptávati. |
| فَأَمَّا مَنْ تَابَ وَآمَنَ وَعَمِلَ صَالِحًا فَعَسَىٰ أَنْ يَكُونَ مِنَ الْمُفْلِحِينَ {٦٧} |
67. Však pokud se týče toho, jenž kajícně obrátil se a uvěřil a konal dobré skutky, možná, že bude jedním z těch, jimž dobře povede se. |
| وَرَبُّكَ يَخْلُقُ مَا يَشَاءُ وَيَخْتَارُ ۗ مَا كَانَ لَهُمُ الْخِيَرَةُ ۚ سُبْحَانَ اللَّهِ وَتَعَالَىٰ عَمَّا يُشْرِكُونَ {٦٨} |
68. A Pán tvůj tvoří, cokoliv chce a dle vlastní volby, však oni nemají vlastní volby: chválen budiž Bůh a daleko povýšen nad to, co spolčují s ním, |
| وَرَبُّكَ يَعْلَمُ مَا تُكِنُّ صُدُورُهُمْ وَمَا يُعْلِنُونَ {٦٩} |
69. A Pán tvůj ví, co skrývají nitra jejich a co na venek přiznávají. |
| وَهُوَ اللَّهُ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ ۖ لَهُ الْحَمْدُ فِي الْأُولَىٰ وَالْآخِرَةِ ۖ وَلَهُ الْحُكْمُ وَإِلَيْهِ تُرْجَعُونَ {٧٠} |
70. Onť jest Bůh, není Boha, kromě něho! Jemu přináleží chvála ve světě tomto i budoucím: a jemu patří moc soudu a k němu budete navráceni. |
| قُلْ أَرَأَيْتُمْ إِنْ جَعَلَ اللَّهُ عَلَيْكُمُ اللَّيْلَ سَرْمَدًا إِلَىٰ يَوْمِ الْقِيَامَةِ مَنْ إِلَٰهٌ غَيْرُ اللَّهِ يَأْتِيكُمْ بِضِيَاءٍ ۖ أَفَلَا تَسْمَعُونَ {٧١} |
71. Rci: „Co soudíte? Kdyby učinil Bůh nad vámi noc věčnou až do dne zmrtvýchvstání, který bůh, mimo Boha, mohl by dáti vám světlo? Což nedáte tomu sluchu?“ |
| قُلْ أَرَأَيْتُمْ إِنْ جَعَلَ اللَّهُ عَلَيْكُمُ النَّهَارَ سَرْمَدًا إِلَىٰ يَوْمِ الْقِيَامَةِ مَنْ إِلَٰهٌ غَيْرُ اللَّهِ يَأْتِيكُمْ بِلَيْلٍ تَسْكُنُونَ فِيهِ ۖ أَفَلَا تُبْصِرُونَ {٧٢} |
72. Rci: „Co soudíte? Kdyby učinil Bůh nad vámi den věčný až do dne zmrtvýchvstání, který bůh, kromě Boha, mohl by dáti vám noc, abyste mohli odpočívati v ní? Což neprohlédnete?“ |
| وَمِنْ رَحْمَتِهِ جَعَلَ لَكُمُ اللَّيْلَ وَالنَّهَارَ لِتَسْكُنُوا فِيهِ وَلِتَبْتَغُوا مِنْ فَضْلِهِ وَلَعَلَّكُمْ تَشْكُرُونَ {٧٣} |
73. A z milosrdenství svého učinil vám noc a den: abyste odpočívati mohli v noci, a abyste hledali si podílu z dobrodiní jeho ve dne, a abyste mu byli vděčni. |
| وَيَوْمَ يُنَادِيهِمْ فَيَقُولُ أَيْنَ شُرَكَائِيَ الَّذِينَ كُنْتُمْ تَزْعُمُونَ {٧٤} |
74. A v den onen zavolá na ně (Bůh) a řekne jim: „Kde jsou oni společníci moji, které mnili jste (býti se mnou)?“ |
| وَنَزَعْنَا مِنْ كُلِّ أُمَّةٍ شَهِيدًا فَقُلْنَا هَاتُوا بُرْهَانَكُمْ فَعَلِمُوا أَنَّ الْحَقَّ لِلَّهِ وَضَلَّ عَنْهُمْ مَا كَانُوا يَفْتَرُونَ {٧٥} |
75. A předvedeme z každého národa svědka a řekneme: „předveďte důkaz svůj.“ Tehdy pak zvědí, že jedině Bůh má pravdu a ztratí se jim z dohledu to, co si byli vymyslili. |
| إِنَّ قَارُونَ كَانَ مِنْ قَوْمِ مُوسَىٰ فَبَغَىٰ عَلَيْهِمْ ۖ وَآتَيْنَاهُ مِنَ الْكُنُوزِ مَا إِنَّ مَفَاتِحَهُ لَتَنُوءُ بِالْعُصْبَةِ أُولِي الْقُوَّةِ إِذْ قَالَ لَهُ قَوْمُهُ لَا تَفْرَحْ ۖ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ الْفَرِحِينَ {٧٦} |
76. Zajisté pak Qárún byl jedním z lidu Mojžíšova, však svévolně jednal s nimi; dali jsme mu tolik pokladů, že klíče k nim byly by zatížily cely sbor mužů silných. Tehdy pak řekl mu lid jeho: „Neholedbej se přespříliš, neboť Bůh nemiluje těch, kdož holedbají se: |
| وَابْتَغِ فِيمَا آتَاكَ اللَّهُ الدَّارَ الْآخِرَةَ ۖ وَلَا تَنْسَ نَصِيبَكَ مِنَ الدُّنْيَا ۖ وَأَحْسِنْ كَمَا أَحْسَنَ اللَّهُ إِلَيْكَ ۖ وَلَا تَبْغِ الْفَسَادَ فِي الْأَرْضِ ۖ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ الْمُفْسِدِينَ {٧٧} |
77. ale hledej pomocí toho, co dal ti Bůh, obydlí života budoucího a neopomíjej úlohy, jež připadla ti na světě: a buď dobročinným, jakož Bůh byl dobročinným vůči tobě, a nehledej konání špatností v zemi, neboť Bůh zajisté nemiluje těch, kdož špatnosti konají.“ |
| قَالَ إِنَّمَا أُوتِيتُهُ عَلَىٰ عِلْمٍ عِنْدِي ۚ أَوَلَمْ يَعْلَمْ أَنَّ اللَّهَ قَدْ أَهْلَكَ مِنْ قَبْلِهِ مِنَ الْقُرُونِ مَنْ هُوَ أَشَدُّ مِنْهُ قُوَّةً وَأَكْثَرُ جَمْعًا ۚ وَلَا يُسْأَلُ عَنْ ذُنُوبِهِمُ الْمُجْرِمُونَ {٧٨} |
78. Řekl: „Bylo mi to dáno jedině následkem vědění, jež ve mně jest.“ Což nevěděl, že Bůh byl zahladil před ním pokolení, která byla mocnější jej silou a většího bohatství? Však nebudou tázáni na proviněni svá provinilci. |
| فَخَرَجَ عَلَىٰ قَوْمِهِ فِي زِينَتِهِ ۖ قَالَ الَّذِينَ يُرِيدُونَ الْحَيَاةَ الدُّنْيَا يَا لَيْتَ لَنَا مِثْلَ مَا أُوتِيَ قَارُونُ إِنَّهُ لَذُو حَظٍّ عَظِيمٍ {٧٩} |
79. I vycházel mezi lid svůj ve svém přepychu: a říkali ti, kteří žádali si života pozemského: „Kéž bychom měli to, co dáno bylo Qárúnovi, on zajisté jest šťastlivcem velkým.“ |
| وَقَالَ الَّذِينَ أُوتُوا الْعِلْمَ وَيْلَكُمْ ثَوَابُ اللَّهِ خَيْرٌ لِمَنْ آمَنَ وَعَمِلَ صَالِحًا وَلَا يُلَقَّاهَا إِلَّا الصَّابِرُونَ {٨٠} |
80. Však ti, jimž dáno bylo vědění, říkali: „Běda vám! Odměna Boha lepší jest pro toho, jenž uvěřil a konal dobré skutky: a nikomu nedostane se jí, vyjma těch, kdož trpělivě vyčkávají.“ |
| فَخَسَفْنَا بِهِ وَبِدَارِهِ الْأَرْضَ فَمَا كَانَ لَهُ مِنْ فِئَةٍ يَنْصُرُونَهُ مِنْ دُونِ اللَّهِ وَمَا كَانَ مِنَ الْمُنْتَصِرِينَ {٨١} |
81. I rozpoltili jsme zemi pod ním a domem jeho a neměl družiny, jež pomohla by mu proti Bohu a nebyl z těch, jimi pomoci dostalo by se. |
| وَأَصْبَحَ الَّذِينَ تَمَنَّوْا مَكَانَهُ بِالْأَمْسِ يَقُولُونَ وَيْكَأَنَّ اللَّهَ يَبْسُطُ الرِّزْقَ لِمَنْ يَشَاءُ مِنْ عِبَادِهِ وَيَقْدِرُ ۖ لَوْلَا أَنْ مَنَّ اللَّهُ عَلَيْنَا لَخَسَفَ بِنَا ۖ وَيْكَأَنَّهُ لَا يُفْلِحُ الْكَافِرُونَ {٨٢} |
82. A zrána ti, kteří přáli si býti na jeho místě den před tím, říkali: „Aj, dojista Bůh v hojnosti dává z darů svých, komu chce ze služebníků svých, aneb odměřuje je. Kdyby Bůh nebyl popřál nám milosti své, byla by se země rozpoltila pod námi. Aj, dojista dobře nevede se nevěřícím! |
| تِلْكَ الدَّارُ الْآخِرَةُ نَجْعَلُهَا لِلَّذِينَ لَا يُرِيدُونَ عُلُوًّا فِي الْأَرْضِ وَلَا فَسَادًا ۚ وَالْعَاقِبَةُ لِلْمُتَّقِينَ {٨٣} |
83. Takové jest přebývání života budoucího; dáme je těm, kteří nežádají si povýšení na zemi, aniž konání špatností: a dobrý bude konec bohabojných. |
| مَنْ جَاءَ بِالْحَسَنَةِ فَلَهُ خَيْرٌ مِنْهَا ۖ وَمَنْ جَاءَ بِالسَّيِّئَةِ فَلَا يُجْزَى الَّذِينَ عَمِلُوا السَّيِّئَاتِ إِلَّا مَا كَانُوا يَعْمَلُونَ {٨٤} |
84. Kdokoliv přinese s sebou dobrý skutek, lepší dostane se mu odměny nad zásluhu jeho: a kdo přinese s sebou zlý skutek, věziž, že nebudou odměněni ti, kdož konali zlé skutky, leda dle toho, co činili. |
| إِنَّ الَّذِي فَرَضَ عَلَيْكَ الْقُرْآنَ لَرَادُّكَ إِلَىٰ مَعَادٍ ۚ قُلْ رَبِّي أَعْلَمُ مَنْ جَاءَ بِالْهُدَىٰ وَمَنْ هُوَ فِي ضَلَالٍ مُبِينٍ {٨٥} |
85. Zajisté pak ten, jenž povinně uložil ti Čtení, navrátí tě do místa návratu.“ Rci: „Pán můj nejlépe ví o tom, kdo přinesl (dobré) vedení a kdo jest v bludu zjevném.“ |
| وَمَا كُنْتَ تَرْجُو أَنْ يُلْقَىٰ إِلَيْكَ الْكِتَابُ إِلَّا رَحْمَةً مِنْ رَبِّكَ ۖ فَلَا تَكُونَنَّ ظَهِيرًا لِلْكَافِرِينَ {٨٦} |
86. Tys pak nikdy nedoufal, že dána ti bude tato Kniha, leda jako milosrdenství od Pána tvého: pročež nebuď podporou nevěřícím: |
| وَلَا يَصُدُّنَّكَ عَنْ آيَاتِ اللَّهِ بَعْدَ إِذْ أُنْزِلَتْ إِلَيْكَ ۖ وَادْعُ إِلَىٰ رَبِّكَ ۖ وَلَا تَكُونَنَّ مِنَ الْمُشْرِكِينَ {٨٧} |
87. aniž dovol, aby tě odvrátili od znamení božích poté, když seslána ti byla: a volej lidi k Pánu svému a nebuď jedním z mnohobožců; |
| وَلَا تَدْعُ مَعَ اللَّهِ إِلَٰهًا آخَرَ ۘ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ ۚ كُلُّ شَيْءٍ هَالِكٌ إِلَّا وَجْهَهُ ۚ لَهُ الْحُكْمُ وَإِلَيْهِ تُرْجَعُونَ {٨٨} |
88. a nevolej k jinému bohu vedle Boha: neníť Boha. kromě něho: všechno zahyne, vyjma zář tváře jeho. Jemu pak přináleží moc soudu a k němu budete navráceni! |
|
